Na hraně pravdy a lži

Ti, kteří dokončili zkoušku

Velitel Griswald posedával v obyčejné hospodě na rohu ulice a přemýšlel, co dělá špatně se svým životem. V hospodě nebyl už tak dlouho... Jakoby skoro zapomněl, že se něco děje i mimo areál. Vždyť se toho děje tolik! Ale pořád cítil zodpovědnost za všechny ty "své" děti. Jen doufal, že až se vrátí do areálu, nebudou budovy v plamenech. Člověk by řekl, že je to až nesmyslně přehnaná představa, ale... Jednou opavdu někdo něco v areálu zapálil, to byl Griswald ještě mezi instruktory. A pokud si dobře vzpomínal, bylo to kvůli dvěma teenagerům, kteří se snažili vyrobit "prskavky". Rani Joann a Uri Vas, i přes to, že mezi sebou měli několik ročníků a chlapec byl o několik let starší, si k sobě ti dva nějak našli cestu... A podpálili budovu s třídami. Prý omylem. A kam to ti dva dotáhli teď...

Griswald si opět připil, i když si při tom sám nadával. Neměl by pít, obzvlášť ne teď. Jenže už tady čeká nějakou dobu a čas se příšerně táhne.

Dveře se rozrazily o trochu více, než kdyby se do nich člověk normálně opřel, a dovnitř nakráčela Joann, která se s natěšeným pohledem rozhlížela okolo. Když však nespatřila žádné kadety, vrátil se jí její otrávený výraz a přisedla se ke stolu vedle Griswalda. Za ní už přicházel i zbytek hodnotící komise.

„Nikdo z těch capartů tu ještě není?"

„Nikdo," odpověděl Griswald nabručeně, nebylo to kvůli otázce, ale spíš jeho náladě.

„Moc je přeceňujeme," odpovídal Jade, který si přisedával ke stolu z protější strany. Zároveň si ke stolu přisedl Ashwin a poslední dva členové komise.

„To spíš vy jste tady nějak brzo," Griswald nadzvedl jedno obočí.

Ashwin si na to jen povzdechl a ukázal na svoji kolegyni. „To tady Rani tak hnala, že jsme s ní skoro nedokázali držet tempo. Nevím, co do té ženské opět vjelo..."

„Ale Harísku," Joann se na něj výmluvně zaksichtila. „Já jen chtěla vidět prvního kadeta, který sem vkročí. Chci vidět vítězovu tvář, chci vidět, jak se ten člověk bude tvářit přímo v tom momentě, kdy si uvědomí, že dorazil do cíle jako vítěz... I když to není soutěž, ale zkouška."

Ashwin si svoji kolegyni prohlížel trochu ustaraně. „Proč mě vždycky něčím překvapíš? Znám tě už tak dlouho a divné věci děláš neustále, ale nepřestáváš mě udivovat... Joann prosím, chovej se už normálně. A neříkej mi... Harísku."

Joann si ho však nevšímala a přemýšlela, kdy už k nim přijde někdo ze zaměstnanců hospody, chtěla si také objednat něco na pití. Znuděně se opřela o stůl a pohlédla vedle ke skleničce, kterou měl před sebou Griswald. „Co piješ, Brony? Je to aspoň trochu dobrý?"

Všichni u stolu si vyměnili nervózní pohledy a Griswald udiveně zamrkal. „Nikdo mi... neříká jménem."

„Vážně ne?" Joann se zamračila. „Ani když jsme mimo areál a nejsou tu kadeti?"

Griswald se nejistě díval po ostatních a ti jen uhýbali pohledy. Pak se podíval zpátky na Joann, která si s tím oproti nim nedělala žádné problémy. „Jsem váš nadřízený..."

„Ale taky jsi člověk. To ti snad všichni říkají jen příjmením? A co nějaká rodina... Přátelé?"

Griswald se nechápavě mračil. „Sakra ženská... O čem to tady mluvíš?"

Joann si konečně všimla i pohledů ostatních. To tak všichni znejistěli, jen když oslovila nadřízeného jménem? Vždyť byli dokonce jednu dobu kolegové. To se celá tahle "posádka" z areálu musí chovat tak odtažitě? „Žijeme spolu na stejném místě, potkáváme se téměř denně - už několik let! A to se k sobě stále chováme tak vzdáleně? Phileasi," pohlédla na Jadea. „Hari," věnovala pohled i Ashwinovi, který se raději díval z okna. „A vy dva..." pohlédla u na zbylé dva členy hodnotící komise, ale zrovna v hlavě nemohla najít nic jiného, než jejich příjmení. „No dobře, vaše jména si nepamatuju."