Na hraně pravdy a lži

Den "volna"

Všichni z Omicronu leželi na pokoji a snažili se užít si svůj pohodový večer. Třetí ročník měl trochu obavy, za pár dní mají další misi, jakoby snad ve třetím ročníku trávili více času venku, než mezi zdmi areálu. Malakimu to na jednu stranu nevadilo, ale na tu druhou to omezovalo jeho čas, který mohl strávit s Lilith, proto se mu to nelíbilo.

Lizzy se obávala spíše o Febe. Kdo ví, co ta holka zase vyvede, když tady nebudou. Febe sice nebyla problémová poslušností při trénincích, protože chtěla vysoké skóre, ale přitom často vyvolávala hádky a v areálu nebylo moc lidí, co by se s ní chtěli přátelit. Vlastně skoro žádní. Naštěstí je teď pryč Lilith se svým oddílem, takže jí Febe nemá co provést. Lizzy se ji snažila hlídat, ale samozřejmě jí nemohla pořád stát za zády, když promlouvání do duše nepomáhalo. Febe si možná uvědomovala, kolik lidí by ji nejraději uškrtilo, jenže v každé z hádek, i v těch nejmenších, to byla ona, kdo zvítězil. A to jí dávalo pocit, že je neporazitelná. Jakoby na hlavě nosila korunu, na kterou nikdo nedosáhne.

Lizzy si urovnávala těch pár svých věcí ve vlastní tašce, s kterými už více jak před dvěma roky do areálu přišla. Ale pořád jí pohled uhýbal k Febe. Vypadala šťastně. Seděla na své posteli a bavila se s někým vedle, kdo tak šťastně nevypadal. Očividně se zase chlubila nějakým ze svých osobních rekordů.

Lizzy si pohoršeně odfrkla. Proč takoví lidé vůbec existují? Ale to by pak svět fungoval až moc dobře, že ano. A asi by to byla nuda... Kdo ví.

„Lizzy má zas ten pohled," brblal Rayden.

„Jak nad něčím přemýšlí, že jo?" Odpověděl Malaki, který seděl na vysoké posteli vedle něj, ale oba se dívali stejným směrem, na Lizzy.

Blondýnka se zastavila uprostřed pohybu a pak je probodla pohledem. „Víte, že vás slyším, že ano?"

Kluci najednou změnili směr pohledu a tvářili se, jakoby nic. Ale pak k nim na postel přiskočila Chantal. „Spíš se divím, že nemá zájem o randění. S těma zlatýma vlasama, nevinnou tváří a i tělo docela ujde..."

„Jak jako docela!?" Lizzy si založila ruce v bok.

Chantal však předstírala, že svoji vůdkyni neslyší. Teď nebyla mise, ani trénink. Jsou jen na pokoji a tak se k sobě chovají jako obyčejní přátelé. „Říkám," pokračovala Chantal směrem ke klukům, „že se jí divím. Vždyť už za ní letělo tolik kluků, nejvíc ten Joss, ale ten... Beztak to bylo kvůli jejím očím. Modré má sice spoustu lidí, ale takhle průzračně modré málo kdo."

„Mě spíš její pohled přijde děsivý," přemýšlel Rayden. „Teda, nemyslím to špatně, ale... občas."

Lizzy rozhodila rukama. „Haló, jsem snad vzduch? Stojím přímo před vámi, sakra!"

Chantal se podívala na Lizzy a usmála se. „Jen se tu bavíme..."

„Ale o mě."

„Tak se přidej!" Vykřikl Malaki.

Někde "ze stínů" pokoje se vynořila Aurora. „Já se raději přidám taky, než začnete rozebírat i mě."

Ostatní se zasmáli a Aurora si prisedla na nejbližší postel, která patřila Chantal.

Ze spodní postele poblíž vykoukl Zain. „A mě vždycky přehlížíte..."

„Protože nejdeš vidět, jsi moc u země," pokrčila rameny Chantal.

Zain se zamračil. „Haha, vtip."

Jeho tón Chantal rozesmál tak, že se k nim začalo otáčet i pár kadetů z jiných oddílů.