Na hraně pravdy a lži

Zodpovědnost

Podobná "akce" se opakovala i později, když chtěli získat večeři. Potom se sešli ve skladu oblečení, jak Lizzy plánovala. Bylo to asi nejvíce odlehlé místo v areálu, kde se dalo přespat a nemuselo hrozit, že tam někdo vejde. Vážně jim Joann mohla povolit alespoň spaní na pokoji, ale ne, nee. To prostě nemohla, že?

„Já chci postel," brblala Chantal. „A navíc jsem dneska byla domluvená s klukama z Delty, že se sejdem..."

„Vážně, Chan?" Probodl ji pohledem Rayden. „Vážně?"

„No ty se netvař," ušklíbla se, „beztak bys šel se mnou, akorát za holkama."

Rayden jí úšklebek oplatil.

„Hele," ozval se najednou Malaki. „Napadlo vás, že vlastně zítra nemusíme běžet okolo zdí?" Tvářil se radostně.

„Správný výraz by byl nesmíme," napravil ho Zain.

„Nojo," pokračoval, teď už sklesle, Malaki. Vlastně si ten běh docela užívá, najednou je to nefér, že jim Joann zakázala ukázat se před lidmi.

Aurora ležela na malém stole a hleděla ke stropu, kde se snažila spočítat pavučiny. Chantal o nich raději říkat nebude, protože ta by pak nezavřela oči celou noc. Aurora se pousmála a dala si ruce za hlavu. „Víte, že mi to docela vyhovuje?"

Pár lidí z týmu k ní obrátilo pohled. „Co teď myslíš?" Ptal se Zain.

„Nemusíme neustále potkávat instruktory ani ostatní kadety a hlavně se nesmím s nikým bavit," usmála se. „Teda kromě vás, ale s vámi se budu bavit vždycky."

„To chceš říct, že se ti to "skrývání se" před ostatními vlastně líbí?" Chantal vrtěla nechápavě hlavou. „Tomu nerozumím, vždyť jsi..."

„S ostatními jsem se bavila jen, když jsi mě tam dotáhla ty, Chan. Já nejsem společenský člověk. Možná jsem bojovník, stejně tak, jako ostatní tady v areálu... Ale to neznamená, že se s nimi chci nějak sdružovat," pokrčila rameny. „Mám přece vás, ne?"

„Ale..."

„Chan," dal jí ruku na rameno Zain, „nemusíš ji k ničemu přesvědčovat, vždycky přece byla taková. A já si nemyslím, že je to špatně."

„Asi jo," zamyslela se. „Jen to nedokážu pochopit, vždyť být i s jinýma lidma, pokecat si, zahrát nějaký hry, nebo tak... Vždyť je to super."

„Lidé jsou prostě rozdílní," vstoupila do toho Lizzy. „A teď už spát, protože já vás za sebou zítra tahat nehodlám."

„Ano, mami," zašklebil se Malaki. A od Lizzy za to schytal pohlavek.

„Kdybych měla být tvoje máma, jó, tak to si tě vychovám jinak, hošánku." Poplácala ho po hlavě a šla si hledět svého.

„Počkat... Jak to myslíš? Hej, Lizzy!?"

...

Za kadety z Omegy se opět zavřely brány areálu. Sklíčeně se táhli na pokoj, i když by spíš pomalu měli směřovat k jídelně, na oběd byl nejvyšší čas.

„Doufám, že ještě někdy potkáme Vince," vzpomínal Elio. „Díky němu byla mise u vývojářů stokrát zábavnější," zasmál se.

„Už o něm přestaň mluvit, Elio," řekla naštvaně Lilith. „Je to vážně otravné, víš?"

„Co s ní pořád je?" Mumlal si pro sebe Ace.

„Možná to, že si Elio našel nového kámoše, takže teď Lilith není na prvním místě," ksichtila se Shan.