Na hraně pravdy a lži

Nejlepší přátelé

Kadeti se společně vraceli zpět. Theo sledoval zraněné, co se vezli ve vozech. Přemýšlel, jak asi po svém prvním boji musel vypadat on. Nic jiného, než "strašně", ho nenapadlo. Lilith si rukama objímala ramena, protože už byla zase sama. Malaki jí dal na rozloučení krátkou pusu, ale ze ztráty Raydena byl tak mimo svou obvyklou náladu, že se s Lilith ani pořádně nerozloučil. Dívka si však slibovala, že se a ním brzy uvidí.

Najednou kolem kadetů z Omegy procházela Joann. Bylo vidět, že si také prošla bojem, dokonce měla převázanou levou ruku blízko pod ramenem a obvazem jí prosakovala krev. Měla taky pár dalších odřenin na rukou, ale jakoby si toho nevšímala. Spatřila zvláštní pohled Miky, který si její zranění prohlížel. Jen se ušklíbla.

„Nejspíš mi protivník mířil na srdce, ale byl dost levej. Moje střela mu ukázala, kdo tu funguje lépe," dala si ruce bokem.

„Stále krvácíte," poznamenal Mika.

Jen nad tím mávla rukou. „Možná jsem zraněná, ale to se zahojí, budu zas v pohodě." Dlouze si prohlédla jejich výrazy. „Ale vy jste zranění uvnitř a to si zabere více času." Nečekala na reakce a rozběhla se dopředu, ať zkontroluje zraněné ve voze. Nikdo z kadetů si nevyměnil pohled, protože všichni hleděli do země.

Zpáteční cesta se zdála delší. Už jen kvůli tomu, jakou dálku musejí všichni ujít, vždyť šli nedávno to samé, akorát že to byli ještě plní energie a z nedočkavosti jim cesta ubíhala rychleji. Jenže teď... Všem už navíc došlo jídlo a protože zbytky šly hlavně zraněným, neměli kde sehnat další. Po cestě Městem potkali pár pekáren, když už jim zbývalo několik posledních hodin k areálu. Jenže nikdo z kadetů nemá u sebe žádné peníze a tak si nemohli nic koupit. Když však procházeli kolem trhů, Joann vytáhla ze svého měšce pár mincí a koupila bednu jablek alespoň pro první ročníky. Snažila se z toho nedělat nic velkého, ale v očích spousty kadetů se tak stala nejlepší instruktorkou na světě.

Theo šel vedle vozu se zraněnými. Sledoval, jak těch pár kadetů bojuje o život, i když sami toho moc udělat nemůžou. Můžou jen doufat, že se dostanou do areálu a tam už se jich ujmou Idiny asistentky. Ale protože pár ze zraněných ani nevnímá svět kolem sebe, doufají spíš jejich přátelé.

Pak konečně, konečně mezi střechami domů zahlédli i vysoké zdi areálu. Bylo zvláštní vracet se na tohle místo s radostí. Radostí z toho, že se budou most umýt čistou vodou a lehnout si do vlastní postele. To byly snad jediné dvě věci, po čem všichni momentálně toužili.

Když kadeti z Omegy po odevzdání zbraní došli na pokoj, pobrali ručníky se spacími úbory a zamířili do umýváren. Ace to však nedokázal, protože jakmile si na chvíli lehl, aby si odpočinul, jednoduše usnul a protože vypadal tak vyčerpaně, nikdo z ostatních ho nechtěl budit. Ani Shan se k tomu nepřimněla.

Theo s Mikou postávali venku před vchodem do umýváren. Zatím tam je rámus, takže je tam ještě spousta lidí, oba kluci však byli zvyklí mít při sprchování trochu klidu. Nevadilo jim čekat, nikam nespěchají. Stejně zítra polovina kadetů dorazí pozdě na nástup kvůli nevyspalosti, tak proč se namáhat.

Ze dveří vyšla další skupinka kadetů a bez toho, aniž by si Thea nebo Miky všimli, zamířili k oddílovému pokoji. Mika na chvíli pohlédl na Thea, ale hňedovlásek k němu stál zády. I tak chtěl prolomit to nepříjemné ticho mezi nimi. Podíval se vzhůru.

„Dneska jdou krásně vidět hvězdy."

Theovi to nedalo a také se podíval k nebi. „Jo... to máš pravdu."

Mika se pousmál. „Víš, jak jsi kdysi říkal, že to možná jsou ztracené duše lidí?"

„Hm."