Na hraně pravdy a lži

Jásot

Lilith sebou unaveně hodila na postel. Je to zvláštní pocit, být zpátky v areálu. Jakoby se nic z toho ani nestalo ale... Vždyť je to právě naopak.

Elio s Acem odváděli Shan na ošetřovnu a Theo šel s nimi. Mika vlastně taky, takže tady Lilith zůstala sama. Tedy nebyla sama, na pokoj ji dovedl Malaki, ale i ten se musel hned vrátit za svým oddílem, hlavně musel na ošetřovnu, kam ho jeho kamarádi dotáhli, i když nechtěl.

Lilith se posadila na postel a rozhlížela se okolo. Třetí oddíl? Jsou... jsou tady všichni. A co nováčci? Prohlížela postele a tak nějak se nemohla zbavit pocitu, že jsou tu tři prázdná místa navíc. Prázdné pohledy nejmladších členů Omegy tomu také nasvědčovaly. Měla chuť praštit sebou zpátky do polštáře a zahrabat se pod deku, ale nakonec vstala a vydala se za nimi.

„Co chceš?" Jedna z dívek ji hned probodla pohledem.

„Kde jsou ostatní? Ještě... na ošetřovně?"

„Mrtví." Řekla tiše.

Lilith zavřela oči a z hluboka se nadechla. Přála si, aby se mýlila, jenže hádala správně. „To... mě mrzí."

Jeden z kluků z prvního stupně se přidal k jejich konverzaci. „Proč?"

„Co-cože?" Ptala se Lilith zmateně.

„Proč tě to mrzí." Kluk na ni zíral prázdnýma očima a jeho obličej sotva ukazoval známky jakýchkoliv emocí.

„Já-" Lilith nevěděla, co na to odpovědět. „Co je to vůbec za otázku!? Tebe snad netrápí, že jsi přišel o přátele!?"

Kluk na ni dále upíral prázdný pohled. Pak se otočil a vydal se zpátky na své místo.

Mladší dívka opět probodla Lilith pohledem. „Nemusíš to dělat ještě horší."

„Ale..." Lilith se zarazila uprostřed věty. Proč sem vlastně šla, neměla by si hledět svého? Je to snad jen nějaká omluva toho, že se opět cítí osaměle? Vždyť sama ani nechtěla věřit, že vyvázla bez nějakých větších zranění! Ty škrábance a drobné popáleniny se za chvíli zahojí, oproti ostatním si nemá na co stěžovat. Elio se popálil mnohem víc, když zachraňovali z hořících domů civilisty. Jen si zakrýval ruce rukávy a skoro nic neřekl, dokud ho nepořezal jeden z povstalců, to už bylo hodně i na Elia.

„Náš první boj dopadl podobně, jako tenhle váš," řekla Lilith tiše a tím si získala dívčin zájem. „Když jsme byli v prvním ročníku, potkalo nás to mnohem dříve. A nebyli jsme na to vůbec připravení... Ale jakobych nebyla připravená ani teď." Lilith se unaveně posadila na jednu ze spodních prázdných postelí a podepřela si čelo rukou.

Dívka z prvního stupně si po chvíli přisedla vedle ní. „Takže... Takhle to chodí pořád?"

Lilith zvedla hlavu a zamyšleně se na ni podívala.

„Jeden boj za druhým a... ubývá kadetů, dokud nepřijdou noví..."

Lilith přikývla. „Lidé z našeho oddílu jsou na ubývání kadetů experti," naštvaně se ušklíbla. „Měl u nás být jeden kluk, Oakley, který neprošel zkouškami, takže měl opakovat. Ale pokusil se o útěk a nejspíš ho..." Lilith zvedla ruce před sebe, jakoby držela pistoli a namířila na protější stěnu. „Bum."

Dívka se zamračila, ale i tak se zaujetím poslouchala Lilith dále.

„A pak tu byla Tamara. Měla docela prořízlou pusu a trochu falešné představy o světě. Byla to však ona, kdo přišel na to, že je Oakley mrtvý. Nějak to nedokázala unést a tak to s ní šlo podobně, akorát že..." Lilith svoji imaginární zbraň otočila proti sobě a přiložila si ji ke spánku. Vzpomínala na tu hloupou kadetku. „Bum," řekla tiše a složila "zbraň" dolů. „Stalo se to ještě před tím větším bojem. To byl potom teprve chaos-" Před očima jí proběhly poslední vzpomínky na tři členy oddílu, které v boji oddíl Omega ztratil. Gail, která to vzdala hned na začátku a utekla pryč, takže ji nejspíš později dopadli lidé z Hlídky. Dorin, který běžel jiným směrem a pak už ho neviděla. Cameron... Měl ohavně popálenou kůži po celém těle a bylo poznat, že už nemá síly, až svůj zápas o život nakonec prohrál, ještě než se dostali do areálu. Ale opravdu tohle všechno chtěla říkat té malé kadetce? „Asi... asi bych měla přestat."