Na hraně pravdy a lži

Z ošetřovny

Mika na pokoji neměl co dělat a nechtěl se utápět v myšlenkách. Proto se později zeptal Idy na papír a tužku. Tvářila se neochotně, ale nakonec mu přinesla pár papírů a půjčila mu jednu ze svých tužek. Mika sice neseděl v nejlepší pozici pro kreslení, ale i tak se do toho pustil. Čmárání toho prostoru, co viděl okolo sebe, ho uklidňovalo. Slyšel jen tiché škrábání, když tuha tužky dřela o papír ve smyslu vytvořit něco, co bude rozpoznatelné pro lidské oko. Mika doufal, že za ním Theo přijde o obědové pauze. Alespoň na chvíli. Chtěl se mu omluvit a zkusit společně vymyslet, co bude dále. Sám však cítil, že Theovi ubližuje jen tím, že ho takhle hňedovlásek vidí. I když je jisté, že se uzdraví, prostě je to teď složité. Pro ně pro oba.

Theo se mezitím snažil na jejich rozhovor nemyslet. Ale samozřejmě to bylo to jediné, co zaplňovalo jeho mysl celý den. I při jízdě na koni, když měli zrovna hodinu, byl stále trochu mimo realitu. Pak nebylo divu, když zamířil moc blízko ke stromům a jedna z větví ho šlehla ho obličeje. „Au," sáhl si na tvář.

„Rae, dávejte sakra pozor!" křičel po něm Ashwin.

„Omlouvám se!" Křičel Theo nazpátek, ale na nějaké vysvětlivky neměl náladu.

„Škoda, že tady nemáte toho blonďatého z vaší skupiny," brblal si instruktor. „Alespoň ten mi nepřiváděl noční můry."

„Už zase nás uráží," nadávala Shan.

Ace s Eliem si jí nevšímali, hleděli na Thea, co si vytahoval větvičky z vlasů a pobaveně se u toho smáli. Museli však nenápadně, ať to Ashwin nevidí.

Lilith, jako obvykle, nad tím jen protočila oči. „Hlavně nezapomeň jít večer na ošetřovnu," připomněla Eliovi.

„Však jo," mávl rukou, která byla stále v obvaze, i když už to nejspíš nebylo potřeba. Elio se styděl před ostatními obvaz sundat. I když už se všechno docela zahojilo a zbývalo jen vytáhnout stehy, jeho ruka už prostě nevypadá hezky a to se nikdy nespraví. Ten obvaz byl taková falešná naděje, proto návštěvu ošetřovny pořád odkládal.

Po hodině zamířili na večeři, i když ta probíhala podobně jako oběd. Nikdo neměl chuť si povídat. A něco veselého pro Ace, Zarola už byla pryč, někde se nejspíš minuli, za což byl rád. Konečně mohl jíst v klidu. Nikdo si však starších členů Omegy a jejich zvláštní nálady nevšímal, protože mladší dělali dost rámusu za ně. O něčem se hlasitě bavili a... Vypadali šťastně.

Když těch pět zamířilo ven do tmy, nejistě se zastavili na místě před budovou.

„Jdeme za Mikou, ne?" ptal se Elio. „Já stejně musím na ošetřovnu," ušklíbl se. Ale zase bylo ticho. „Tak jdete?" sám už vykročil vpřed. Ace se přidal k němu a Lilith taky.

„Mě nějak... není dobře," řekl výmluvně Theo a vyhýbal se jejich pohledům. Levou rukou si zamyšleně přejížděl po oblasti pod ramenem druhé ruky, ale dělal to spíš jen nevědomě, že zamyšlení. „Budu na pokoji," bylo jeho finální rozhodnutí. Otočil se k nim zády a sám se vydal jiným směrem.

„A co ty, Shan," prolomil ticho Ace. „Ty jdeš?"

Dívka zamyšleně hleděla za odcházejícím Theem, ale nakonec se k němu otočila zády. „Promiň, jen jsem byla na chvíli mimo. Jdu s vámi, samozřejmě," pokusila se o úsměv, ale i ve tmě a světle přicházejícím z oken jídelny by každý poznal, že na úsměv nemá náladu. V tichosti se vydali k ošetřovně. Když se dostali dovnitř, Elio ani neměl šanci dojít k Mikovi, protože si ho Ida odchytila hned, co ho zahlédla. Takže až do Mikova malého pokoje došli jen ve třech.