Na hraně pravdy a lži

Omega, jako vždy

Omegové druhého stupně se po běhu zastavili u rozvrhu. Mika sice přesně věděl, co mají za hodinu a kde, ale mohl aspoň zkontrolovat, jestli je tam něco nového. Stál přímo před rozvrhem a měl bradu podepřenou rukou, což dělá skoro vždycky, když nad něčím usilovně přemýšlí. Pak ucítil na krku něčí funění, Theo stál totiž za ním a protože přes něj neviděl, položil hlavu Mikovi na rameno, i když tam skoro nedosáhl. Se zamračeným zamyšleným výrazem si prohlížel rozvrh. Mika předstíral, že si toho nevšímá, ale tajně se usmál.

„My budeme mít další misi," řekl Theo nahlas, aby i ostatní rozuměli.

„A kde?" Ptala se okamžitě Lilith.

„U vývojářů."

„Ach jo," řekli Lilith, Shan, Elio i Ace zároveň.

Theo se na ně otočil a zasmál se, ale pak i jeho úsměv povadl, stejně tak mu klesla ramena. „Cítím to naprosto stejně..."

Mika ho jen konejšivě poplácal po hlavě, jakoby utěšoval malé dítě. Theo ho za to probodl pohledem, ale nic nenamítal.

Trénink dneska probíhal tak, jako obvykle. Stejně už na to byli všichni zvyklí, prostě jen obvyklá námaha na hlavu, na tělo a něco málo nového k zapamatování. Ale víceméně už měli dost znalostí, teď jen bylo potřeba na všem pořádně zapracovat a naučit se to co nejlépe. Na to budou potřebovat ještě hodně času.

Večer se pak jen mohli vysmívat nováčkům, kteří na všechnu tu námahu nadávali, ale zároveň kadeti druhého stupně vzpomínali, že kdysi byli úplně stejní.

Elio seděl na své posteli a rozhlížel se okolo. Lilith tu nebyla, tak jako obvykle. Nejspíš je někde zase s Malakim, co na něm pořád vidí?

A není tu ani Theo. Teda... je v pokoji, ale je opět někde tam navrchu s Mikou a prý spolu něco píšou. Elio nechápal, že je to může tak bavit, vždyť je to o ničem. Snažil se najít zábavu sám, ale nakonec přešel za Acem a Shan a ti dva mu svým přehadováním zvedli náladu, aniž by to bylo úmyslně.

Lilith se mezitím procházela kolem ohrady s koňmi a sledovala s Malakim západ za zdmi.

„Pořád mě děsí, ta holka. Dneska jsme spolu měly jednu hodinu a snažila jsem se na ni nedívat, ale... Febe je prostě všude, navíc mi házela do vlasů trávu a vůbec nevím proč. Vždyť já jí nic neudělala!"

„Já s ní zatočím," praštil pěstí do druhé ruky Malaki.

„To bys pro mě udělal?" Nalepila se na něj Lilith.

Malaki se na to vítězně usmál. „Jo. Víš... párkrát už jsme se na ni snažili došlápnout, ale ta holka má až moc vysoký sebevědomí. Je to děsně otravný, ale tím hůř se to dá zlomit."

„Ale zlomit jí nos se vám povedlo," zasmála se Lilith. „Možná počkám, až se jí to zahojí a zlomím jí ho sama."

„Tak to ještě chvíli potrvá," smál se i Malaki. Pak zvážněl. „Ale fakt, dej si na ni bacha, Lilith. Ta holka možná nevypadá úplně silně, ale je nebezpečná. Hlavně její myšlenky."

„To jsem si zkusila na vlastní... krk."

Malakimu uniklo uchechtnutí, ale pak si všiml probodávajícího výrazu Lilith. „Promiň... Když tys to tak hezky řekla."

„Ale vtipné to není, Malaki. Párkrát se mi o tom dokonce zdálo, ale vždycky to skončilo tím, že mi krk skutečně podřízla. A já zemřela v tom lese a jen jsem tu holku viděla z jiného pohledu, jak se hlasitě směje nad mým mrtvým tělem a pak si bere tu vlajku."