Na hraně pravdy a lži

Kam vede tvá cesta

Theo stál u zrcadla ve sprchách a předstíral, že zkoumá svůj odraz, jenže doopravdy čekal na Miku. Ale vážně, proč mu to vždycky tak trvá? Thea by za tohle doma sekýrovali, takhle plýtvat vodou... „No konečně."

„Co, konečně?" Ptal se Mika, zatímco si rukou uhlazoval vlasy. „To tady na mě čekáš?"

„Možná?"

„Nemusel jsi..."

„Ale já chtěl." Theo zůstal viset pohledem na Mikovi. Pak k němu přistoupil blíže a rozhodil mu rukou jeho uhlazené vlasy.

„Hej."

„Takhle vypadáš více jako člen Hlídky," ušklíbla se Theo. „Navíc ti to sluší."

Mika se taky pousmál a přistoupil blíže k Theovi. „A odkdy ty máš práva na vybírání mého účesu, co?"

Theo mu zabodl prst do hrudníku a pak mu přejel rukou až na záda a pověsil se na něj i druhou rukou, přičemž mu svůdně pohlédl do očí. „Od té doby, co spolu chodíme, idiote."

Mika se pousmál a protočil nad tím očima. Dal ruce na Theův pás, ale stále se mu vyhýbal pohledem. „Asi jsem tu smlouvu vážně měl sepsat, co?"

„Jakou pořád smlouvu," zasmál se Theo a opřel svoji hlavu o Mikovo tělo.

Mika k němu otočil hlavu a sklonil se, aby dosáhl k jeho střapatým hnědým vlasům. „Dneska ses na večeři pěkně předvedl, takhle jsem tě ještě neviděl."

„Ale jdi," začervenal se Theo, „to bylo kvůli bezpečí Lilith... A Febe víceméně taky. Dala mi to na starost Lizzy, prý ať ty dvě držím od sebe."

„Já si to myslel."

Najednou se rozletěly dveře, dovnitř vtrhl uřícený Elio a začal se rozhlížet okolo sebe. Že ti dva stáli při jeho příchodu nalepení na sebe si sotva všiml. „Hej kluci neviděli jste tu..."

„Elio vypadni!" Křičel Theo, kterému zrudlý obličej.

„Ale já hledám ručník-"

„Tady máš ručník." Theo zvedl ručník z vedlejšího umyvadla, který byl jisto jistě Eliův, protože kdo jiný by si ho tady nechal. „A teď už běž," říkal se stále červenými tvářemi i přes to, že už stál alespoň metr od Miky.

„Dík!" Křikl vesele kudrnáč a dveře se za ním zabouchly s podobnou ranou, jako se předtím rozletěly.

Mika s Theem na sebe chvíli tiše zírali a pak oba vyprskli smíchy. Mika si však zacpával pusu. „Tohle mi nedělej, Theo. Když se směješ, musím se smát taky."

„A v čem je problém?" Utíkal si slzy smíchu tmavovlásek.

„Já se neumím smát."

Theo se na něj zaujatě podíval a opět přistoupil blíže. Vzal Mikovy ruce do svých dlaní a pomalu mu je odtáhl z obličeje. Tím jen odkryl ten nejkrásnější stydlivý úsměv, který kdy v životě spatřil.

„Co... Co je?" Ptal se nervózně Mika.

Theo mu hleděl na rty a skousl si ty své. „Sluší ti to," řekl tiše. Pak si stoupl na špičky, aby dosáhl co nejvýše, a přisál se Mikovi na rty. Blonďatý kluk jen zavřel oči a vychutnával si ten polibek, když mu Theo vjel prsty do vlasů. Pak se na chvíli zastavili a opírali se o sebe čely, i když kvůli tomu Theo musel stát na špičkách a Mika se Mírně skláněl. Hnědovlásek se však začal toužebně sápat po Mikovi.

„Theo..."

Ten ho však nepoulouchal. Na levé ruce si namotával pramínek jeho blonďatých vlasů na prst a opět mířil k jeho rtům.