Na hraně pravdy a lži

Konzultace

Kadeti z třetích ročníků se konečně vrátili zpátky do areálu. Většina z nich uspěla... Ale čtyři budou opakovat celý rok, protože tři z nich se nechali chytit a nedokázali utéct a ten poslední nedoběhl do cíle včas. Griswald však ani ty, co uspěli, nepustil hned na oddílové pokoje. Hodnotící komise sice mířila jiným směrem, ale on kadety sehnal do tlupy, ještě jim totiž musel něco říct.

„Protože tohle byly vaše poslední zkoušky a bude se rozhodovat o odděleních Hlídky, ke kterým se brzy připojíte, tohle hodnocení bude pochopitelně jiné."

Mezi kadety to zase zašumělo.

Griswald jen svraštil obočí. „To si to vážně nemůžete povědět později?" Pak si odkašlal. „Takže k věci. Každému z vás povíme nejen vaše výsledky, ale i podrobné hodnocení, no netvařte se tak, je to důležité!" Pokáral kadety pohledem. „Během dalších dnů budete postupně chodit do učebny, která bude vyhrazená pro vaše konzultace. Seznam jmen se do zítřka objeví na nástěnkách, takže si hlídejte své časy. Všichni rozuměli!?"

„Ano, pane!" Odpověděli kadeti sborově.

„Fajn... Tak rozchod!"

...

Zatímco zkoušky druhých ročníků už probíhaly v plném provozu, kadeti z třetích ročníků měli konečně pokoj. Jejich poslední povinností v areálu byly už jen konzultace. Ty probíhaly v dobu, kdy měla i hodnotící komise čas. Protože pro kadety jsou nejdůležitější první zkoušky, jako zařazení nováčků do kolektivu, a potom poslední zkoušky, jako jejich ukončení výcviku, druhým zkouškám není věnována až tak velká pozornost. Navíc opakovat druhý ročník je opravdu nanic a často se to nestává, protože většina kadetů v pohodě projde. Možná se druhé zkoušky zdají lehčí i proto, že jsou podobné těm prvním a rozhodně nejsou tak složité, jako ty poslední. Jestli měl kdokoliv z druhých ročníků trému, tak úplně zbytečně.

Větší pozornost byla věnována konzultacím. A Lizzy byla náhodou skoro na začátku náhodně vybraného seznamu, takže šla z Omicronu jako první. Upřímně se vůbec netěšila, ale zároveň doufala, že se nemá čeho obávat, přecejen splnila poslední zkoušku jako první úplně ze všech... Ale na čase možná nezáleželo, to nikdo přesně neřekl.

Naposledy se z hluboka nadechla, jakoby si tím měla dodat odvahu, a vstoupila do místnosti. Došla až k židli, která jí byla určena a posadila se, zatímco se za ní pomalu zabouchly dveře. Konečně si začala prohlížet lidi před sebou. Byli tam jen dva členové komise, nespíš nebylo zapotřebí všech pěti. Byl to Jade a ještě jeden z instruktorů. U stolu seděl samozřejmě i Griswald, který byl přímo před Lizzy a vedle něj stála mladá žena, kterou Lizzy v areálu nikdy neviděla. Žena byla spíš drobnější postavy, měla tmavé rovné vlasy sepnuté do culíku a světle hnědé oči, k tomu o něco výraznější lícní kosti, ale jinak vzhledem zas tak vyčnívající z davu nebyla. Lizzy si ji podezíravě prohlížela a nakonec si uvědomila, odkud se jí ta žena zdá tak povědomá.

„Už jsem vás viděla," řekla Lizzy, ještě než stihl Griswald začít s hodnocením. Lizzy si však nehleděla jeho výrazu a pořád upírala svůj pohled na tu ženu. „Několikrát jsem vás zahlédla za sebou v davu, jindy jsem viděla jen siluetu na střeše, nebo v okně, ale klidně bych se vsadila, že jste to také byla vy." Probodla ji pohledem. „Jste agentka, že ano? A sledovala jste každý můj krok... Kvůli hodnocení, že ano? No jistě," zasmála se. „Jinak byste nás tak přesně hodnotit nemohli, už to dává smysl. Určitě bylo vás agentů více, sledovali jste každého kadeta zvlášť."

Žena s úsměvem pohlédla na velitele Griswalda. „Já vám to říkala, pane."

Lizzy se snažila skrýt svůj vítězný úsměv, se stejně se jí to úplně nedařilo. Měla obrovskou radost, že se jí podařilo přijít i na něco, co vlastně nebylo úkolem, na co ani přijít neměla.