Na hraně pravdy a lži

Pravé pocity

Přesunula ruku do jeho vlasů a pomalu se k němu přitáhla. Pak ho vášnivě políbila a Zain překvapením ztuhl na místě.

Lizzy toho využila a snažila se z něj strhnout bundu, jakoby ji snad měl plnou zbraní. Kde jinde by ještě útočník mohl zbraně skrývat?

Zain však myslel docela na jiné věci. Lizzy... Ta krásná dívka, kterou obdivoval už od svého prvního dne v areálu, vždycky jí byl po boku a zažili toho společně tolik... Dříve se na ni díval docela jiným způsobem, chtěl s ní být každou sekundu, i když ona o něj takový zájem neprojevovala. Když si však uvědomil, že se Lizzy chystá zmizet z jeho života bez zaručení návratu, přestal se s tím trápit. Jakoby snad v její přítomnosti netrpěl už dost... Sám se připravoval na to, že Lizzy odejde, stejně už dlouhou dobu věděl, že by si s ním nikdy nic nezačala, že by si nic nezačala s žádným klukem, protože by to byla jen překážka v její cestě. Ale teď... Nevěřil, že k tomuhle někdy dojde, nevěřil... Ani nevěřil, že je to pravda.

Když opět spojili ústa, na chvíli zavřel oči a dovolil si obmotat Lizzy rukama okolo pasu, chtěl si vychutnat ten moment. Na tváři ho lechtaly její jemné blonďaté vlasy, které mu kvůli slabému vánku vlály do obličeje. Na chvíli se od sebe odtáhli, Zain cítil její zrychlený dech na své tváři a chtěl pokračovat, jenže když se jí podíval do očí, uvědomil si, že je něco špatně. Lizzy se sice usmála, začala mu vyhrnovat tričko a Zain by jen udělal to samé, ale... Něco na jejím úsměvu ho znepokojovalo. Něco, co předtím přehlédl, protože byl až příliš zasněný. Viděl, jak na něj Lizzy skoro útočí svojí přítomností, jak se po něm sápe, přitom nikdy taková nebyla. Prostě... Ačkoliv by chtěl pokračovat, musel ji zarazit.

Lizzy se k němu dostávala čím dál víc, ale pak ji chytil za ramena a teď už silněji ji od sebe rychle odstrčil, než si dovolí něco více. Lizzy překvapeně klopýtla, ale podařilo se jí získat rovnováhu. Zrovna tak Zain se přestal tisknout zády ke stromu a kousek odstoupil, stále si však od Lizzy držel dostatečnou vzdálenost. Dívka se na něj zmateně podívala. Myslela si, že ji Zain chce... Co se najednou změnilo?

„Lizzy..." Zain byl stále udýchaný, ale jeho hlas už zněl vážně. „Lizzy, tohle nejsi ty."

Okamžitě otevřela pusu, aby začala odporovat, ale nemohla, protože měl pravdu.

„Něco... Něco se s tebou děje? Chceš se mi svěřit?" Ochranitelský přístup... Jako vždycky. „Lizzy, já... Znám tě moc dobře na to, abych věděl, že takhle se normálně nechováš. Tohle... To prostě nejsi ty," zopakoval svoji větu.

Lizzy přemýšlela, jestli má pokračovat - o tom to přece celé bylo, ne? Má se k němu dostat za každou cenu, zvítězit nad ním, ovládnout ho, ale... Ale tohle je přece Zain. Ten milý kluk, co se o všechny tak stará a pečuje o ně, nikdy by nikoho nezradil. Nemohla mu přece provést něco podobného jako co se málem stalo jí. Měla poslouchat Joann, jenže to neudělala. Jakoby se stalo přesně to, před čím ji instruktorka varovala - sama Lizzy se stala predátorem. Vyděšeně pohlédla na Zaina. Na co myslela? Co to provádí...!?

„Lizzy... Ty pláčeš?" Klukovi v hlase znělo překvapení.

„Já..." Uvědomila si to, až když automaticky zvedla ruku, aby si utřela slzy. Jen ruku probodla pohledem a dala ji zpátky dolů. „No a co!"

„To... to je v pořádku, vždyť každý přece někdy pláče," tiše se zasmál a po malých krůčcích se k ní přibližoval. „Jen... Je to zvláštní, takhle tě vidět. Většinou nám tuhle svoji stránku neukazuješ."

„Nikdy vám ji neukazuju."

Zain se u Lizzy zastavil a váhavě přikývl. „Pravda."

Chvíli mezi nimi bylo ticho, v celém areálu bylo ticho. I když sem přes zdi nezaválo příliš rozprouděného vzduchu, alespoň slabý vánek si pohrával s větvemi, listím i se stébly trávy, které jen šuměly, jakoby si šeptaly o venkovním světě. Jakoby si šeptali o Zainovi s Lizzy, kteří stáli ve vysoké trávě naproti sobě. Zain pomalu natáhl ruce k jejímu obličeji a vzal její tvář do dlaní. Stoupl si kvůli tomu na špičky, aby mezi nimi nebyl tak velký výškový rozdíl a jemným pohybem jí setřel slzy z tváří. Lizzy se na něj dívala s jiskřičkami v očích a pak se k němu opět natáhla, aby ho políbila, jenže Zain jí dal prst přes pusu a mile se usmál.