Na hraně pravdy a lži

Nic vážného

„Hej, vy dva," Shan pohlédla na Ace a pak na Elia, kteří se váleli na svých místech.

„Coeee?" Zahučel Ace.

„Můžem jít ven, ještě je tam světlo. A nevím, kdy je večerka, ale určitě máme ještě čas," usmála se.

Elio hned vyskočil na nohy. „Jdem ven!"

Ace se ze své postele soukal trochu pomaleji.

„Nevezmem sebou i Lilith?" Ptal se Elio.

„Ta je přece s Malakim."

„A co Theo? A Mika?"

„Ti zas... beztak někde píšou," ušklíbla se Shan. Pak se podívala na toho zrzavého ospalce. „No konečně ses sem dotáhl. Tak jdeme." Všichni tři zamířili ke dveřím. V pokoji bylo výjimečně před večerkou ticho, protože třetí ročník byl na misi a nováčci si navzájem vysvětlovali, co pochopili z teorie. (Skoro nic.) Takže alespoň neběchali okolo jak nevychovaní haranti, což byla jejich oblíbená věc. Je to oddíl o deseti členech a většina z nich jsou docela hraví jedinci, co nejspíš v areálu skončili náhodou, omylem, nebo kvůli finanční situaci rodin. Ale takhle to je často, alespoň pro členy Omegy.

Shan vyšla před pokoj následována dvěma kadety, z nichž jeden vypadal jako chodící mrtvý a druhý naopak překypoval nekonečnou energií. Když se vydali projít k tréninkové dráze, Elio poskakoval okolo a pak se pokoušel běhat po čtyřech. „Jak jen to ty koně dělají," nadával pokaždé, když sebou praštil o zem.

„Elio," řekla otráveným tónem Shan. „Ty máš moc energie, že?"

Kudrnáč se rychle zvedl a provinile se rozhlížel okolo. „Možná...?"

Ace se zastavil na místě, zrovna když procházeli kolem stromů, a jeho poroznost upoutalo něco v trávě. Sehnul se dolů a natáhl ruku.

Elio běžel skotačivě dále, takže si ničeho nevšímal, ale Shan se zastavila a došla za Acem. „Co tady provádíš?"

„Pšt," probodl ji pohledem Ace. „Ať ho nevyplašíš." Kousek od jeho ruky leželo v trávě malé ptáče, které sebou najednou zavrtělo, pak poskočilo blíže a zvědavě si prohlíželo Aceův prst natažené ruky. Ace trpělivě sledoval, co se bude dít dál a snažil se ani nehýbat. Tichým hlasem však promluvil k Shan. „Nejspíš se ztratil v té vysoké trávě. Potřebuje se jen porozhlédnout..."

Ptáče mu vyskočilo na prst a zvědavě nahnulo hlavičku na stranu. Ace se pomalu postavil na nohy a držel ruku dále od sebe. Ptáče se rozhlédlo kolem, zamávalo křídly a najednou už poletovalo někde vysoko okolo stromů, až jim zmizelo z dohledu. Ace se spokojeně usmál. Jenže úsměv vystřídal polekaný výraz, když mu Shan skočila kolem krku.

„Aciiii! To bylo tak roztomilý!"

„Cože? Shan... Pusť... Mě..."

„Aww, tos mi neřekl, že jsi takový kamarád se zvířaty."

„Shan..." Ace si uvědomil, že ho jen tak nepustí a tak se jí sám vysmekl podle několikrát odzkoušené techniky z hodin s Joann. Shan se však proti němu rozběhla znova, ale Ace uskočil bokem na poslední chvíli, takže skončila na zemi.

„Au."

„Vyrůstal jsem blízko u lesa," oprašoval si ruce. „Občas jsem si tahal zvířata i domů."

„Aww."

„Ale pak jsem toho musel nechat, jinak skončily na pekáči."

„Aw- oh."