Na hraně pravdy a lži

Záchranný tým Omega

Miku probudilo chladno. Možná to byl spíš jen chladný pocit, že má prázdnou náruč. Když otevřel oči, zjistil, že pocit byl i pravdou - Theo je pryč. Mika se posadil a začal se rychle, rozhlížet po svém okolí. Venku byla ještě tma a uprostřed prostoru pod převisem plápolal malý oheň, který hlídalo pár průzkumníků, ale ti stejně spíš pospávali, tak jako ostatní, co leželi okolo. Kousek od Miky na zemi ležela i Shan s Acem, kteří se také neobtěžovali vytahováním spacáku a místo toho si z něj udělali polštář. A pak Mika konečně zahlédl svého hnědovláska. Theo stál u východu a hleděl ven do vánice, jakoby držel hlídku. Mika se za ním pomalu vydal, když k němu došel, zezadu ho obejmul.

„Miko!" Theo sebou leknutím trhl. Pak ale spatřil blonďákovu rozesmátou tvář a zmírnil tón svého hlasu. „Polekal jsi mě," řekl trochu uraženě. Pak se mu ale vrátil jeho vážný výraz a zahleděl se zpátky do nekonečné tmy.

Mika stál pořád za ním s rukama okolo Thea a podíval se stejným směrem. „Vyhlížíš Elia a Lilith, že jo?"

„Hm." Se zamračenou tváří stále hleděl před sebe. „Bouře už sice pomalu ustává, ale ti dva se tu za celou dobu neukázali... Mám o ně strach."

„Já taky," zamračil se podobně Mika. Někde hloubi duše věděl, že není možné něco takového venku přečkat bez toho, aniž by člověk umrzl. „Nejspíš našli jinou skrýš," lidé v tomhle počasí nemají šanci přežít, ještě k tomu když byli určitě vyčerpaní, stejně jako zbytek týmu, „určitě budou v pořádku," nejspíš někde pomalu umírají, ale tomu Mika nechtěl věřit. „Vážně... Je spousta způsobů, jak se tomu mohli vyhnout."

„Opravdu? Věříš tomu?" Theo měl v hlase nejistotu a na tváři starost.

„Věřím," Mika přikývl. Jakoby si však něco nalhával.

„Stejně si myslím, že bych je měl jít hledat. Co když jsou někde zranění? Co když potřebují naši pomoc a my tu jen stojíme? Může jít o vteřiny!" Naštvaně zatnul pěsti. „Měl bych se je vydat hledat - hned teď."

Mika dal ruce dolů a hleděl někam do prázdna, nic na to neříkal.

„Co?" ptal se zamračený Theo. „Ty mě nezačneš poučovat, jak je to nebezpečné a že bych si akorát mohl ublížit...?"

„Je to nebezpečné a mohl by sis ublížit, ale mám o ně stejný strach jako ty. Měli bysme jít hledat Elia a Lilith společně."

Theo se na chvíli podíval na Mikovu tvář a pak zpátky do té husté prázdnoty. „Jestli to říkáš ty, tak jdeme hned-"

„Počkej," zadržel ho blonďák, když mu položil ruku na rameno. „Přece tu nenecháme Ace a Shan, ne?"

Theo se zarazil a pak chytil vyššího blonďáka za ruku a věnoval mu zamyšlený úsměv. „Máš pravdu, zase zapomínám pořádně přemýšlet..."

Společně se vydali zpátky za částí svého týmu.

„Miko?"

„Hm?"

„Neměli bysme se první zeptat na povolení velitele? Přece... Však víš, nemůžeme se od skupiny oddělit bez jeho povolení."

„Vím," řekl Mika tiše. „Ale když se ho zeptáme, nedovolí nám to, protože je to pro kadety "moc riskantní", takže by akorát pověřil někoho z průzkumníků, ať nás hlídá."

Theo nevěřícně nadzvedl obočí. „Takže ty říkáš, že máme prostě utéct? Kašlat na pravila?" Jakoby se mu v těle rozproudil adrenalin. „Zrovna ty navrhuješ, abysme něco porušili?"