Na hraně pravdy a lži

Zkoušky

Pro Omegu třetího stupně se blížil zkouškový týden, jeden z jejich posledních týdnů v areálu. Předstírali, že to ani nevnímají. Měli se k sobě jako nejlepší přátelé, dokonce ani Shan neměla náladu dělat z hloupostí drama a všechno šlo klidně a hladce. Byl to snad nejkrásnější čas, co spolu poslední dobou strávili. Ale pak došlo na první den zkoušek a to už nemohli dále ignorovat.

Automaticky všichni vstali hned brzy ráno, oblékali se tiše, aby nevzbudili mladší, a seřadili se před oddílovými pokoji. Rozhlíželi se i po ostatních oddílech a snažili si zachovat vážné výrazy. Byl to zvláštní pohled, když to porovnávali se svým prvním ročníkem. Lidí tu tehdy bylo o hodně více, ale na tohle už jsou zvyklí. Patří to k životu v Hlídce.

Za chvíli už přicházel velitel Griswald spolu s hodnotící komisí, kde nesměli chybět Joann s Jadem, taky tam byl Ashwin a další instruktor a instruktorka, kteří však minulý rok v hodnotící komisi nebyli. Pár členů se občas střídá.

Griswald si odkašlal a rozhlédl se po řadě kadetů. „Třetí ročníky!" rozkřikl se silným hlasem. „Čekají vás poslední zkoušky, které rozhodnou o tom, zda budete moci naposledy projít bránou a opustit tento areál jako dospělí, jako členové Hlídky na plný úvazek. Takže... Jak se cítíte?" zeptal se už mírnějším tónem. Mezi kadety to zašumělo, ale odpověděli si spíš jen v myšlenkách. S tím Griswald počítal a proto jim nechal ještě chvíli, ale pak pokračoval. Opět popsal všechny tři části zkoušek - bojovou část, jízdu na koni a úkol pro jednotlivce, o kterém se kadeti více dozvědí později. Nic nemusel vysvětlovat dvakrát, protože všichni z přítomných už prošli dvěma zkouškami a proto chápali rychle, nebylo potřeba se dlouho vykecávat, tak jako bude potřeba u nováčků. A navíc už měl toho povídání dost.

„Všechno jasné?" zeptal se, zatímco přemýšlel, jestli něco nevynechal. Kadeti však vypadali odhodlaně, proto se nenápadně ušklíbl. „Tak se můžeme vrhnout k první části."

Bojová část se v podstatě podobala úkolům z prvního ročníku, jen stokrát složitější, protože spojili více věcí do jednoho a všechno se odehrávalo na překážkové dráze. Hlavním úkolem bylo dostat se přes všechny překážky až na konec. Do toho však dostali spoustu bočních úkolů - museli nést na zádech těžký batoh a u toho náboje i zbraň, kterou museli poskládat hned na startu při odstartování běhu. Mezi překážkami byly i terče, do kterých se museli trefovat. A těsně před koncem trasy na ně čekalo několik instruktorů, kteří se s veselými úšklebky po kadetech vrhali jako nepřátelé. Předchozí dvojice konečně doběhla za cílovou čáru a zatímco Jade zapisoval jejich čas a další věci, unaveně se svezli k zemi.

„Další!" křičel Griswald, který stál na začátku trasy s tabulkami na papírech v ruce. Narozdíl od prvního ročníku jména v seznamu nešla náhodně, tentokrát byli kadeti seřazení po dvojicích tak, aby si ti dva byli schopnostmi rovní. Nejen, že to pomáhalo oběma s motivací, ale také to byla větší zábava a větší napětí pro všechny okolo.

„Febe Acrey a Ace Chcico!"

Shan poplácala zrzka po zádech a ten jí věnoval otrávený pohled. Pak se však trochu s nadějí ušklíbl a vydal se k začátku trasy. Dneska překoná svůj rekord. Musí. Vydá ze sebe nejlepší výkon, jaký jen dokáže. Ve svých představách před sebou rozhodně neviděl žádné omezení, nebo hranice. Zato Febe jde jen o jediné, chce vyhrát, být nejlepší ze všech. Za každou cenu.

Když oba spatřili rozloženou zbraň před sebou za startovací čárou na zrmi, Ace si ji soustředěně prohlížel, ale Febe se ušklíbla.

„Dneska to vyhraju. Nikdy nebudeš lepší než já."