Na hraně pravdy a lži

Mezi ochránci

„Takže už máme další misi, huh?" Theo stál na špičkách a opíral se bradou o Mikovo rameno, aby přes něj viděl na rozvrh. Bylo by mnohem logičtější, kdyby si prostě stoupl před Miku, ale tohle mu vyhovovalo lépe.

„Cože?" Eliův hlas nezněl zrovna nadšeně. „Další mise? Sotva jsme se tu zahřáli a už zas..." zbytek už si brblal pro sebe.

Shan ho poplácala po hlavě, jako by byl jen jej mazlíček. „Ale tentokrát žádné mrznutí, neboj. Budeme s ochránci, takže někde ve Městě."

To naopak znepokojovalo Miku, ale nic neříkal.

„Doufám, že nepotkáme Blanku," říkala si pro sebe Lilith. Vždycky se na mise do Města těšila, protože chtěla svoji bývalou kamarádku potkat... Pak ji ale potkala a všechno se obrátilo. Jen Elio si téhle změny u Lilith všímal.

Uběhlo několik dní a konečně došlo na první den mise. Ne, že by se někdo těšil, ale vymluvit se ze své povinnosti také nemohli. Teprve svítalo a členové oddílu Omega třetího stupně už stáli nastoupení u brány. Každý z nich měl povolení na jednu pistoli a menší nůž, i když by nic z toho snad neměli potřebovat. Jejich úkolem totiž bude hlídání ulic, protože se další tři dny konají slavnosti. Většina lidí na tuhle dobu opouští práci a někteří i domovy, aby se mohli vydat na zábavu s přáteli, nebo něco speciálního koupit. Je to veliká příležitost hlavně pro obchodníky, takže bude potřeba hlídat různé stánky před zlodějíčky a ulice před agresivními opilci. Do Města proto vyráží ještě jeden oddíl, Phi druhého stupně. Nikdo z nich se s Omegami pořádně nezná, ale i tak doufají, že se od starších kadetů něčemu přiučí. Když už někdy na misi vyrážejí dva oddíly společně, často jsou z jiných ročníků. To proto, ať se kadeti naučí spolupracovat i s těmi, které nemůžou znát ze společných hodin. Mělo je to připravit na to, až se budou muset přidat ke svému oddělení Hlídky a zařadit se mezi neznámé lidi.

Za chvíli už se vítali s ženou se znakem ochránců na rameni své bundy. Zástupkyně části Města, kde budou slavnosti probíhat, měla trochu našedivělé vlasy stažené do culíku a na mírně vrásčité tváři přátelský úsměv. Najednou kadeti necítili k misi takovou nechuť, jako před chvílí.

Brána se za nimi zavřela a tak následovali ženu. Vydali se ulicemi vpřed, ochránkyně je však vedla s takovou jistotou, jakoby znala každý kout nazpaměť. A možná, že taky zná.

„V areálu už to pro vás musí být nuda, ne?" ptala se kadetů s úsměvem.

Vyměnili si nejisté pohledy, nikdo z nich není zvyklý na příjemné konverzace s nadřízenými. Ale ta žena vede velkou část ochránců, asi měli důvod vybrat zrovna ji do čela oddělení Hlídky, které má na obyvatele působit nejvíce přátelsky. Vytvořit dojem bezpečí, které je však ovládá.

„Myslím, že se stále máme co učit," odpověděla nejistě kudrnatá holka z Phi. „Takže... se zase tak nenudíme, hádám."

Ochránkyně se zasmála. „Vždycky tak zodpovědní," vrtěla nad kadety hlavou. „Tak tuhle misi můžete brát jako takový odpočinek."

Elio a Shan si vyměnili vítězné pohledy, zatímco Ace se zamračeně díval na oblohu.

Žena pokračovala. „V ulicích bude přítomna spousta mých lidí, takže jen stačí, když se budete držet blízko," pokračovala žena, „a necháte je dělat jejich práci, nebo jim pomůžete, když vás požádají. Poslouchat příkazy musíte, samozřejmě." Nikdo nevěděl, jestli to mělo znát výhružně, ona si stále držela svůj úsměv. „Ale jinak se zbytečně nestresujte, když nebudete mít co dělat."