Příběh víly dvojí moci

Jsi víla dvojí moci!

Nevěděla jsem co mám dělat. Nevěděla jsem co bude dál, jak se bude má moc vyvíjet. Bála jsem se, že mě ovládne temná stránka mé moci. Sedla jsem si na zem, přitáhla k hrudníku pokrčené nohy a začala jsem tiše brečet do kolen. ,,Nebul a poslouchej mě!" klekla si Elsa přede mě. ,,Já chápu, že se bojíš temné moci, ale nezáleží na charakteru moci, ale na charakteru majitele." řekla mi. Já ji ale moc nevnímala, byla jsem ponořena ve svých myšlenkách. ,,Ženou si tou, kterou chtělas být! A tou buď dál!" řekla mi Elsa a to mě donutilo zvednout hlavu. Uvědomila jsem si že to se zpívá v jedné písničce z filmu Frozen. ,,To my řekla maminka, když jsem tady našla svou pravdu. Minulost nelze změnit, ale budoucnost ano." řekla mi s úsměvem a já se zklidnila. Zvedla jsem se a uvědomila jsem si, že ledové sochy už kolem nejsou a jsme zase v tmavé místnosti kde byl vidět jen znak na zemi.

Už jsme byli s Elsou na odchodu když se ještě ozval hlas strážkyně: ,,Bloominko, připomeň Faragondě vílu Adel, ať na ní zavzpomíná. Víc ti už říci nemohu." 

Tato věta mi zněla v hlavě až do návratu do Alfey. Po teleportaci zpět do Alfey jsem ji přetlumočila Faragondě. ,,Adel? To mi něco říká." začala vzpomínat Faragonda. Sedli jsme si u mě v pokoji na postel. Ano, mám v Alfee vlastní malý pokoj. Mrkla jsem se na hodinky a zjistila jsem, že je už půl dvanácté. Ani mi nepřišlo, že bych tam byla takhle dlouho. ,,Jasně! Adel!" vzpoměla si Faragonda. ,,A co si se vůbec o původu své moci dozvěděla?" uvědomila si Faragonda, že jsem jí to ještě neřekla. 

,,No Slečno, vlastně půlka mojí moci pochází od Bloom, logicky ta ohnivá. No a ta ledová je od, od Icy." řekla jsem a už se mi zase začaly z očí drát slzy. ,,Jak je to možně? Nikdy jsem o tom neslyšela." podivila se Faragonda. ,,Když jsem se nachomýtla k jejich boji, zrovna bojovali proti sobě silnými útoky a to vytvořilo neviditelné magické vlny, které mnou prostoupily a v tu chvíli jsem je využila na obranu a proto už ve mně moc zůstala." pokusila jsem se jí to vysvětlit.

,,Kdo vůbec byla ta Adel? Měla taky dvojí moc?" zeptala jsem se slečny Faragondy. ,,No, ona nebyla moc oblíbená mezi námi studentkami, víc byla oblíbena mezi učiteli. Moc jsem ji neznala. Chodila o rok víš než já. Po škole se říkalo, že měla kamarádku Alsanu, která jí do Alfey přivedla. V půlce roku ale Alsana někam zmizela. Kolovaly fámy o tom, že byla vyhozená ze školy, že měla poměr s nějakým profesorem, a taky že se rozhádala s Adel. Asi po půl roce od zmizení Alsany jsme se dozvěděli, že musela přerušit studium a postarat se o svou nemocnou babičku. Když Alsany babička na následky nemoci zemřela, ona to neunesla. Prý neměla už jinou rodinu a smrt babičky dávala za vinu svému váhání s přerušením studia. Asi měsíc po smrti babičky Alsana spáchala sebevraždu. Když to došlo sem na školu, Adel se zhroutila. Nechodila na hodiny, toulala se po nocích a studium flákala. Já i jiné studentky jsme se snažily s ní skamarádit, ale ona k sobě nikoho nepustila. I přes tohle všechno se jí podařilo dostudovat a proto se říkalo, že jí učitelé nadržovali a že má s některým z učitelů poměr. Od té doby, co odešla z Alfey už jsem ji nikdy neviděla." odvyprávěla mi Faragonda Adelin příběh. 

,,To je smutný příběh." povzdechla jsem si ,, Myslím si, vlastně jsem si jistá, že má Adel také dvojí moc, a že jí mám najít. Proto jste na ní měla, slečno, vzpomínat." řekla jsem svou domněnku a začala přemýšlet, jak ji najdu. ,,To je možné, ale určitě to nech na zítra." zvedla se Faragonda z postele, popřála mi dobrou noc a odešla. ,,Osprchuju se ráno." řekla jsem si pro sebe, převlékla jsem se do pyžama a šla jsem spát.

,,Bloominko! Bloominko!" zaslechla jsem neznámý hlas, a když jsem otevřela oči stála jsem v nějaké chudší ulici. Lehce mi to připomnělo Zlatou uličku na pražském hradě. ,,Otoč se dítě." ozval se znovu neznámí vlídný hlas. Otočila jsem se a zamnou stála usměvavá starší dáma. Měla dlouhé, lehce vlnité, šedivé vlasy. Na sobě měla dlouhé jednoduché šaty, růžové barvy, na kterých bylo vidět, že nejsou nejnovější. ,,Jsi víla dvojí moci! Přijeď za mnou." řekla mi. ,,Vy jste Adel?" vypadlo ze mě. ,,Ano to jsem. Přijeď za mnou!" zopakovala znovu. ,,Ale kde vás najdu?" zeptala jsem se. ,,Copak to tady nepoznáváš?" odpověděla mi otázkou. Pořádně jsem se rozhlížela až jsem v dálce zahlédla povědomý zámek. Než jsem se ale stihla ujistit o mém mínění, sen vybledl a já ležela opět v posteli.