Příběh víly dvojí moci

Divný pocit

Rovnou jsem se teleportovala zpět domů, ale něco bylo jinak. Cítila jsem se strašně zvláštně, ale proč? Kvůli tomu zvláštnímu pocitu jsem do rána ani pořádně nespala...

Když po pár dnech odjela Bára domů, mohla jsem se vrátit k řádnému tréninku. Zvláštní pocit mě neopouštěl, ale přestala jsem to řešit. I když mě pocit stále nepřecházel, následující dny byly hodně produktivní. Hodiny s mou třídou, individuální kondiční tréninky s Lailou i zdokonalování mých schopností komunikace s Bloom.

,,Ahoj lásko." pozdravil mě před branou Alfey polibkem David, když jsme si dali po pár dnech opět večerní schůzku. Sám také tvrdě trénoval a jelikož jsme tento týden byli u nich v Plzni, měli jsme na takový trénink prostor a nemuseli jsme si hlídat časy, což byla značná výhoda. Týden u nás jsme se především věnovali sobě a týden u nich tréninku, to jsme si naplánovali již na začátku prázdnin. Vyrazili jsme na naše místo, kam jinam než k jezeru. Ačkoliv již bylo šero, písek stále nádherně hřál. Sedli jsme si do něj a povídali jsme si, když jsme se však chtěli jít smočit, nemohla jsem se zvednout...

Divný pocit začal zase dominovat a zesilovat. ,,Co se děje? Haló!" zaslechla jsem už jenom Davida a potom...

Probudila jsem se opět na ošetřovně. Nade mnou stáli Bloom, Daphne, Paladie a David a všichni koukali nějak smutně. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. ,,To právě nevíme." sklesle mi řekla Bloom. ,,Nikdy jsem se z ničím takovým nesetkal." povzdechl si Paladie a Daphne přikývla. Chtěla jsem se z nepohodlného lůžka ošetřovny přesunout k sobě do pokoje. Po dohadech mi to povolili, pod podmínkou, že mě přenesou. ,,Ale, vždyť jsem těžká." namítala jsem. ,,Mám v tom praxi!" pousmál se Paladie. Byla jsem doopravdy nějaká zesláblá. Usla jsem prakticky hned, co mě Paladie položil do postele.

Vzbudil mě až ráno David, když vešel do pokoje. ,,Promiň, Máma ti posílá slepičí polívku, aby si zesílila." řekl a s úsměvem mi podával misku a lžíci. Najedla jsem se, a chtěla jsem se dojít opláchnout do koupelny. Na noční stolek, jsem se natáhla pro taštičku s hygienou. Když jsem se pokusila postavit, málem jsem ale spadla. ,,Zůstaň ležet!" podchytil mě David. ,,potřebuju se umejt!" křikla jsem na něj. ,,Půjdu ale s tebou a pomůžu ti, aby si někde nespadla!" vznesl podmínku a já souhlasila. ,,Proč neležíš!" křikla po mě Bloom, když jsme se vraceli do pokoje. ,,Byla jsem se jenom umýt a David mě hlídal!" ujistila jsem ji. ,,Přišli jste na něco, co se mohlo Bloomi stát?" zeptal se David. ,,Nevíme." pokrčila rameny.