Dita byla normální pozemská dívka, až do té doby, než se ve čtvrté třídě nachomýtla k boji Winx clubu (Bloom, Stella, Flora, Tecna, Musa) proti Trix (Icy, Darcy, Stormy). Projevila se u ní kouzelná moc dračího ohně, stejné síly, kterou ovládá i Bloo...
Když jsem doma lehla do postele, nemohla jsem přestat myslet na nové události. Původně jsem chtěla ještě usnout, ale to se mi nepodařilo. Převlékla jsem se, nasnídala a pokusila jsem se udělat něco do školy. Nakonec jsem ale skončila u hraní The Sims 4. Klasika! I přes hezké počasí jsem celý den strávila doma. Byla jsem vyčerpaná z boje a představa pobytu na horkém červnovém sluníčku se mi nezamlouvala.
Večer, okolo deváté hodiny, jsem se vydala do Alfey. Zaťukala jsem na byt Winx, ale bylo zamčeno. ,,Vyjeli někam se specialisty." ozval se za mnou Palladie a já leknutím lehce nadskočila. ,,Mě se přece bát nemusíš." uchechtl se a pohladil mě po tváři. Máme za sebou kraťoučký románek, ale už je to za námi. Byl to jen úlet? Byl! Vždyť je o 20 let starší pane bože!!!
,,Slyšel jsem, kolik se toho v tvém životě za poslední týden událo. Nechceš si o tom promluvit?" vytrhl mě z uvažování Palladie. ,,Klidně, aspoň uslyším názor i někoho jiného než Bloom."řekla jsem lehkou otravou v hlase. Domluvili jsem se, že si půjdeme sednout ven na nádvoří školy. Byla už tma, venku skoro nikdo nebyl a nádvoří osvětlovalo jen pár lamp. Pod jednu z nich jsme si sedli na lavičku a já začala vyprávět příběh posledního týdne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nejvíc se bojím, že nedokážu své nově objevené schopnosti pořádně ovládnout a že mě Icy zmanipuluje a přesvědčí, abych se k nim přidala." zakončila jsem své vyprávění. ,,Neboj, to zvládneš!" snažil se mě ujistit Palladie. ,,Ale kdy se tomu mám sakra věnovat my vysvětli, mám toho prostě moc! I když je online škola, tak je to náročnější, a teď ještě budeme dělat náhradní práci místo praxí, do toho tréninky a ještě teď narychlo připravujeme závěrečný program taneční školy. I přes online školu a zrušený tréninky jsem toho moc nestíhala, je to náročný." řekla jsem se zoufalstvím.
,,Ale teď za ty skoro 3 měsíce, co jste měli online školu a všechno bylo zavřený, jsi se toho přece jen hodně naučila, teď budou prázdniny a to snad budeš mít čas, ne? Neboj, to zvládneš. Všichni ti pomůžeme!" snažil se mě uklidnit Palladie, ale já pořád pochybovala. ,,Vzpomeň si, jak na začátku své cesty pochybovala Bloom." snažil se vymazat mé pochyby Palladie. Začala jsem vzpomínat a vážně mi to pomohlo. ,,Máš pravdu, to zvládnu!" povzbuzovala jsem sama sebe. Podívala jsem se na hodinky a poté jsem se zahleděla k hlavní bráně. Někdo tam stál. Vzpomněla jsem si na ráno a na Davidovu poslední větu: ,,Dnes večer, kolem půl desáté, před Alfeou!"
,,Musím už jít, děkuju za všechno." poděkovala jsem Palladiovi a chtěla jsem vyrazit k bráně. Palladie mě ale chytl za ruku a ještě se zeptal: Vážně to už mezi námi skončilo?". Nechápala jsem to myslela jsem, že už to je za námi. ,,Ano, vždyť by to nefungovalo!" odpověděla jsem mu a on mě pustil. ,,Za kým jdeš? kdo to tam stojí?" vyzvídal ale dál. ,,David, jeden kluk ze země. Včera mi hodně pomohl v boji a tak mu specialisti nabídli, že by se k nim mohl přidat." odpověděla jsem mu.
,,Líbí se ti?" zeptal se mě. ,,Ne! je to jenom kamarád. Nemám na kluky čas! Musím se hlavně zaměřit na trénink a ovládnutí nové síly!" odpověděla jsem rozhodně a důrazně. Palladiovi moje odpověď asi stačila, protože už se dál nevyptával a já mohla vyrazit za Davidem.
