Příběh víly dvojí moci

Zpět do Paříže

Dny plynuly až podezřele klidně. Díky tomu, že jsme už měli prázdniny, jsem úplně v klidu zvládala všechny hodiny s mou třídou a zároveň doplňková cvičení podle rad Adel. Ačkoliv jsem se jak díky přívěsku od Adel, tak díky intenzivnímu tréninku zlepšila a zesílila, stále mi hlavou běhala jedna myšlenka: trénink s čarodějkami.

Uběhlo pár týdnů, v Alfee byl čas volna a já měla zrovna na návštěvě na celý týden Báru. No ano, v Alfee nejsou prázdniny celé dva měsíce, víly by mohli mít pak problém do výcviku zase zapadnout. Volno uděluje Faragonda po domluvě s profesory nejčastěji v délce jednoho týdne, pro odpočinek během roku a jedno delší volno, maximálně však tři týdenní, jako oddělení školních roků.

Byla prakticky noc a Bára už spala, já se převalovala v posteli a přemýšlela jsem opět o čarodějkách a studiu v mračné věži, když v tom jsem zaslechla jakýsi pisklavý hlásek. ,,Jsem ráda, že jsem sem konečně doletěla!" zaslechla jsem vedle sebe a lehce jsem se lekla. ,,Tikki?" posvítila jsem si na tajemnou návštěvu mobilem. ,,Co tady děláš?" nechápala jsem, ale poté jsem si všimla, co držela Tikki ve svých malých ručkách. ,,To jsou beruščiny náušnice?" zeptala jsem se. ,,Ano, Paříž je v maléru! Lišaj zakumatizoval dalšího člověka a ten si chce vytvořit armádu a svrhnout starostu!" naléhala Tikki.

,,Počkat, to už tu bylo ne?" zarazila jsem se. ,,Ne, teda jako jo, ale tohle není ten Temné ostří." rychle mluvila Tikky a bylo vidět, že je hodně nervózní. ,,Nech mě hádat, dostal Marinette, ale ještě ti stihla dát mirákulum, aby si za ni našla náhradu?" snažila jsem se ji uklidnit. ,,Přesně, a ještě jsem vyzvedla Kalkiho, abychom se rychleji dostali sem i zpět jednodušeji!" upozornila mě Tikki na koňského kwamiho, který se schovával za ní. ,,Tak jdeme na to!" odchodlaně jsem prohlásila a zvolala jsem: ,,Tikki tečky!" 

Objevila jsem se v červeném overalu s černými tečkami. ,,Tikki, Kalki, spojte se!" spojila jsem síly mirákulí a overal se ještě trochu změnil. No, mě se to moc nelíbilo, ale na vzhled kašlu. teleportovala jsem se do pokoje Marinette. Uvědomila jsem si, že jsme se nedomluvili ani co s koňským mirákulem. Kód pro otevření skřínky jsem si nepamatovala a tak jsem mirákulum po rozdělení ukryla do růžové truhly pod všechny ty dárky připravené pro Adriena.

 Zaposlouchala jsem se přes dveře, teda vlastně poklop v podlaze, do dění v místnosti pode mnou. Nic jsem neslyšela a tak jsem se rozhodla najít tam něco k jídlu pro Kalkiho. Potichu jsem sešla po schodech dolů a v kuchyni se na lince válelo hroznové víno. Chtěla jsem ulomit jen pár kuliček, když v tom jsem zaslechla kroky...

Marinette?... Jsi doma?...