Příběh víly dvojí moci

Kde je Adel?

Když jsem se probrala, ležela jsem na marodce. Nade mnou stál David, Palladie, Grizelda, Faragonda a Daphne. ,,Jak ti je lásko?" zeptal se mě hned David. ,,Asi dobrý, vůbec mě nic nebolí. Co se vůbec stalo? Proč jsem omdlela?" zeptala jsem se, ale nikdo nebyl schopný odpovědět. ,,Tak mi to řekněte, nemusíte se bát! Jsem prostě slabá a přecenila jsem své síly!" snažila jsem se je donutit mi říct pravdu. ,,To nebude tím, vždyť tréninky s Bloom si dávala úplně normálně." vyvracela mé mínění Daphne. 

,,Kolik je vůbec hodin?" zazmatkovala jsem. Bylo 12. ,,Musím se vrátit domů! Bráchovi by to mohlo být divné, že jsem doma neobědvala!" řekla jsem a sedla jsem si. ,,Opovaž se kouzlit!" vyjel na mě Palladie. ,,Já tě teleportuju." dodal ještě. 

Doma jsem se naobědvala a brácha se moc nevyptával, naštěstí. Byla jsem z toho hrozně přešlá. Vypadla jsem zase ven a teleportovala jsem se do Alfey, do svého pokoje. Čapla jsem plavky, vylezla na chodbu a hned jsem narazila na Lailu. ,,Tak jak ti je?" zeptala se. ,,Jo dobrý." rychle jsem ji odpověděla. ,,A neměla by ses ukázat doma?" zeptala se mě Laila. ,,Já už tam byla, teď jsem se vrátila." řekla jsem a pak jsem si to uvědomila. ,,Seš blázen! Neměla by si vůbec kouzlit!" hned na mě vyjela. ,,Tak já se nazpátek pak s někým domluvím, ale teď prostě jdu k jezeru!" odsekla jsem a prostě jsem odešla. Na chodbě jsem potkala pár spolužaček a už jsem si jejich nenávistných pohledů nevšímala. 

U jezera jsem se převlékla do plavek a rovnou skočila do vody. Po chvíli plavání jsem si už jen sedla do mělké vody a přemýšlela jsem. ,,Ahoj krásko!" obejmul mě zezadu David. ,,Ahoj!" řekla jsem trochu smutně a políbila ho. ,,Víš, že bys neměla kouzlit?" připomněl mi a já přikývla. ,,Něco mě napadlo, nechceš si udělat výlet na Domino?" zeptal se mě a já se na něj jen nechápavě podívala. ,,Potřebuju trénovat létání s meziplanetární lodí!" zasmál se ale já moc nereagovala. ,,No ale taky by Adel mohla vědět, co se stalo." prozradil mi jeho skutečný záměr.

,,Máš pravdu! Jedeme tam!" nadšeně jsem souhlasila. Společně jsme tedy vyrazili, na Davidově vzducholetu, do Rudé fontány. Tam už na nás čekali Sky a Timmy. ,,Tak vyrážíme mládeži!" pokřikl na nás Timmy. ,,Ještě se stavíme v Alfey pro Bloom a Daphne." připoměl mu Sky. Divila jsem se, že když jsme holky nabrali, ani jedna nepronesla nic ve smyslu ,,Měla bys odpočívat!", ale byla jsem za to vlastně ráda.

Na Dominu jsme se rozdělili. Daphne, Bloom a Sky vyrazili do královského paláce za Oritelem a Marion, králem a královnou Domina a zároveň rodiči holek, a Já s davidem jsme se na větroletu vydali za Adel. Timmy zůstal u lodi a myslím si, že mu to vůbec nevadilo. Když jsme dorazili k domu Adel, nikdo nám neotvíral. ,,Asi to klepání neslyší, třeba už jí uši dobře neslouží!" zavtipkoval David, ale já ho hned probodla pohledem. ,,Davide! Vždyť je jen o pár let starší než slečna Faragonda." upozornila jsem ho. David ještě jednou pořádně zabušil na dveře, ale pořád nic.

Když jsem se povívala oknem do domu, zděsila jsem se. Uvnitř to totiž vypadalo, jako kdyby tam vybuchla bomba. Ze všech šuplíků, skříní, krabic a bůh ví čeho všeho ještě byly vyházené všechny věci. ,,Co když ji někdo unesl a teď tam u ní v domě něco hledá!" otočila jsem se zděšeně na Davida. ,,Tak mu to překazíme!" řekl odvážně a připravil si meč. Já se pokusila otevřít dveře, které naštěstí nebyli zamčené a pomalu jsme vklouzli dovnitř.

Oba připraveni zaútočit, jsem pomalu procházeli pokoje a v hromadách věcí hledali osobu. V obýváku nikdo, v kuchyni nikdo, na chodbě nikdo, až jsme zaslechli šum a tiché nadávání. Vycházelo to z ložnice. Přes pootevřené dveře jsme viděli jen ruce, hrabající se v šuplatech.