Druhá šance

47 3 0
                                    

,,Bloominko, co se stalo?" bušil mi na dveře Palladie, ale já mu neodpovídala. ,,Otevři, Bloomi." naléhal na mě dál. ,,Proč pláčeš?" vytrval v naléhání dál. Snažil se dovnitř dostat asi 5 minut a pak to vzdal. Tedy alespoň jsem si to myslela. Chtěla jsem zkontrolovat, že nikdo za dveřmi není, a tak jsem je pootevřela. Nikdo tam nestál. Čapla jsem svůj mobil a sluchátka a chtěla jsem se pomalu vyplížit ven. ,,Řekneš mi teda konečně, co se stalo?" objevil se na chodbě najednou Palladie. ,,Nic!" odbyla jsem ho a rychlou chůzí jsem si to zamířila k ven z budovy. 

Čekala jsem, že mě Palladie bude sledovat a dožadovat se vysvětlení, ale nebylo tomu tak. Bez společnosti jsem se dostala až k jezeru. Sedla jsem si na pláž, vrazila do uší sluchátka a začala jsem odpovědi na mé otázky hledat v písničkách. Byla už skoro tma, já jsem si potichu zpívala s muzikou ve sluchátkách a upřeně jsem se dívala do jezera.

,,Víš, že mě můžeš říct vše, máme spolu už nějaké to tajemství a víš že mi můžeš věřit." objevil se najednou u mě Palladie. Sedl si vedle mě a já se na něj podívala uplakanýma očima. ,,David mi chtěl dát v neděli tady v jezeře pusu a já mu utekla. Myslela jsem, že jsem udělala dobře, ale po dnešním rozhovoru s holkama mi došlo, že jsem udělala hroznou chybu. Já k němu vážně cítím něco víc než kamarádství, ale myslela jsem si, že na něj nebudu mít čas, že by si zasloužil někoho lepšího. Po rozhovoru s Winx jsem si uvědomila jaká blbost to byla, ale teď..." znovu jsem se rozbrečela. ,,Už to nemůžeš vzít zpátky." dokončil mou větu Palladie. Asi úplně nevěděl co říct a jen mě obejmul.

Najednou mi zadrnčel náramek. ,,Helie?" udiveně jsem přečetla jméno volajícího. Zvedla jsem to, i když jsem se trochu bála, co bude chtít. ,,Ahoj Bloominko, neměla bys teď chvíli čas?" ozval se z hodinek Helie. ,,Asi jo, co potřebuješ?" odpověděla jsem a snažila jsem se, aby na hlase nepoznal, že jsem brečela. ,,Potřeboval bych se asi tak za 15 minut sejít na nádvoří Alfey." řekl a já bez rozmyšlení souhlasila. Po zavěšení mi ale došlo, co když bude chtít řešit taky Davida! Znervózněla jsem a Palladie to na mě poznal. ,,Ať tě ani nenapadne tam nejít!" zdůraznil, jelikož celý hovor slyšel. ,,Ale co k..." chtěla jsem namítnout. ,,Klidně tě tam dotáhnu, třeba ti Helie pomůže." nenechal mě Palladie domluvit.

Když jsme ve smluvený čas přišli na nádvoří nesvítili žádné lampy. Jediné světlo bylo to, co vycházelo, z pár rozsvícených pokojů. Helia jsem nikde neviděla. Najednou se rozsvítila lampa u study. Na studně seděl David a v ruce dřímal kytaru a začal hrát a zpívat písničku Perfect od Eda Sheerana

Během jeho zpěvu jsem přišla blíž a málem jsem se znovu rozbrečela. Po chvilce jsem se odhodlala sednou vedle něho na studnu. David hrál a zpíval a já se k němu potichu v některých částech přidávala. Koukala jsem na něj a občas i okolo, jestli nás někdo nesleduje, ale ve tmě jsem stejně nic neviděla. ,,To bylo úžasný!" pochválila jsem ho, když dozpíval. ,,Promiň, ž..." chtěl se mi omluvit. ,,Ne, ty se neomlouvej, já se musím omluvit tobě, chovala jsem se jako kráva." přerušila jsem ho.

 ,,Jaká by teda byla tvoje odpověď teď?" zeptal se s očekáváním v hlase a přisunul se ke mně blíže. Já jsem se k němu také přiblížila, chytla jsem ho za ruku a políbila jsem ho. ,,Mám to brát jako ano?" trochu se zasmál David a já přikývla. David mi pusu oplatil a najednou se ozval ze tmy jásot. Lekla jsem se ve tmě jsem nikoho neviděla, ale když se rozsvítili zbylé lampy, stáli tam všechny Winx, Specialisté i Pixies. Nejvíce nadšená byla samozřejmě Amora, pixie lásky. ,,To je tak nádherné, když se mají dva lidi rádi." rozplývala se.

" rozplývala se

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Příběh víly dvojí mociKde žijí příběhy. Začni objevovat