Příběh víly dvojí moci

Vaše protekčnosti

,,Tak co David?" zeptala se mě Stella s rošťáckým výrazem hned, co jsem se objevila v pondělí v Alfey. ,,Jo, dobrý!" trochu jsem se začervenala. Bylo něco, hned se přidala Bloom. ,,J-jo." začervenala jsem se ještě víc. ,,A jaký to bylo, vyprávěj!" naléhali obě. ,,No, hezký." culila jsem se a vzpomínala na skvělý víkend. 

S Davidem jsme nejdřív v sobotu zajeli k jeho rodičům, kde jsme mohli říct pravdu a taky se připravit na moji rodinu. Museli jsme vymyslet nějakou krycí historku, jak jsme se poznali. Vymysleli jsme, že mi David napsal na instagramu, měsíc jsme si psali a pak se sešli několikrát potají v Praze. Trochu jsem se bála že se třeba rodiče budou moc vyptávat na detaily a šťourat se vtom, tak jsme si upřesnili datumy a vytvořili si dokonce falešné screenshoty konverzace. 

Situaci mi trochu zkomplikovala nedělní návštěva babičky, ale zároveň mi dodala i skvělou příležitost oznámit, že mě vyzvedne můj přítel, když mě babička lákala na společnou procházku. Když jsem Davidovi otevřela v ruce dřímal růži a kytici. Oba jsme si hlasitě oddechli a vyrazili společně do obýváku. ,,Tak tohle je můj přítel David." představila jsem ho přítomným. David předal mé mamce kytici, mě růži a táta se zeptal, jestli nespěcháme. 

Sedli jsme do obýváku a povídali jsme si. Odvyprávěli jsme jim vymyšlenou verzi seznámení, rodiče se sice doptávali, ale spíše na Davidovi koníčky, školu, rodinu atd. a v seznámení se nenimrali. Vše dopadlo dobře. ,,Chtěla bych se zeptat, jestli bych nemohla, strávit pár dnů u Davidovy rodiny ve vesnici u Plzně." zeptala jsem se nervózně. ,,Proč bys nemohla," řekla máma, "ale odvezu vás." dodala. ,,No a já pojedu taky." přidal se táta. Přikývli jsme a David zavolal rodičům, jak jsme se domluvili.

Rodiče se rovnou spolu také seznámili. No, všechno to proběhlo rychle, během jednoho víkendu. Rodiče si padli do noty a kecali docela dlouho, asi dvě hodiny. Když už konečně naši odjeli, rozestlali jsme si ve studiu na gauči. ,,Je to tady pohodlnější ve dvou." zkonstatoval David, když už jsme leželi. ,,A hlavně není nic moc slyšet nahoru." dodal. Pomalu mě začal líbat a sjíždět rukou níž...

Při vzpomínání na nedělní noc, jsem se červenala a culila čím dál tím víc. ,,Haló, já ti myšlenky číst neumím, řekni nám nějaký detaily!" naléhala Stella. ,,Detailů vás ušetřím." řekla jsem jakoby povýšeně a hned jsem se začala smát. ,,Ehm!" ozvalo se za námi hlasité odkašlání. Byla to slečna Grizelda. ,,Děvčata, vy jste si nevšimli, že už začala hodina. Máte být ve třídách!" řekla přísně a já se podívala na hodinky. Měla pravdu, úplně jsme přeslechli zvonění. Bloom i Stella se rozloučili a vydali se ke svým třídám. Já jsem se měla připojit do výuky sebeobrany s Grizeldou a potom ještě do společného fyzického tréninku s Lailou. 

,,Proč nejdete slečno?" otočila jsem se po pár krocích na Grizeldu, která pořád stála na místě. ,,Jdi napřed a já přijdu!" řekla mile?! Nevěřila jsem svým uším, Grizeldu jsme asi nikdy s milým tónem hlasu nezažila. Rozeběhla jsem se na nádvoří, kde už stála celá třída, ke které jsem se měla přidat. Ostatní vílí studentky moc neznám, ale oni dobře znají mě a mají mě za protekčního, líného a neschopného fracka. 

,,A Bloominka se uráčila taky přijít, nejdete nějak pozdě vaše protekčnosti." ozvala se Amaril. ,,Já si nemyslím, lehké zpoždění mám, to ano, ale slečna Grizelda tu ještě není, takže jsem to i docela stihla." udržovala jsem klid a nenechala jsem se první narážkou vyprovokovat. ,,Vsadím se že vydržím déle bojovat než ty!" začala se nademne povyšovat. Amaril mě vyloženě nesnáší, ale nevím proč. ,,Slečno Amaril, my ale nemáme hodinu boje, ale sebeobrany!" důrazně připoměla Grizelda, která zrovna přišla. ,,Omlouvám se za zpoždění, ale teď už můžeme vyrazit do lesa." řekla a pokynem ruky nám naznačila, že máme vyrazit.