Dita byla normální pozemská dívka, až do té doby, než se ve čtvrté třídě nachomýtla k boji Winx clubu (Bloom, Stella, Flora, Tecna, Musa) proti Trix (Icy, Darcy, Stormy). Projevila se u ní kouzelná moc dračího ohně, stejné síly, kterou ovládá i Bloo...
Letěla jsem zpět k místu přistání, ani nevím proč, chtěla jsem prostě pryč. Když jsem doletěla na místo přeměnila jsem se do civilu a po chvilce jsem zaslechla Elsu: ,,Co se děje? Já se na tebe nezlobím Bloomiko." mluvila na mně už z dálky. Já jsem ale nechtěla s nikým mluvit, chtěla jsem být sama. Chtěla jsem jí utéct. Běžela jsem s brekem lesem a za mnou se ozýval hlas: ,,Počkej Bloomko! Počkej na mě!".
Zastavila jsem se, protože jsem si uvědomila, že toto bylo v mé předtuše včera v Alfee. Elsa mě dohonila a já se na ní podívala svýma ubrečenýma očima. ,,Nezlobím se na tebe, vím jaké to je." chytla mě Elsa za ruce. ,,Ty si vlastně dlouho svou moc také neuměla ovládat." podívala jsem se na ní. ,,Přesně a dvakrát jsem zasáhla Annu." řekla smutně Elsa. ,,Počkej, jak to víš?" zarazila se vzápětí. ,,Je to na dlouhé vyprávění." snažila jsem se vyhnout vysvětlování. ,,Já nikam nespěchám." usmála se na mne Elsa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedli jsme si na zem a já jí řekla všechno. Řekla jsem jí o zemi, o pohádce Frozen a Winx club, vysvětlila jsem jí jak žiju dvojí život a další věci, které mě náhodně napadali. Bylo to asi lehce zmatené, ale Elsa poslouchala a doptávala se na další věci. Povídali jsme si skoro hodinu.
,,Nejhorší je, že jsem skoro 7 let žila v tom, že vím přesně, kde se má moc vzala a najednou nemáme ani tušení." neodpustila jsem si stížnost. ,,Chtěla bys to zjistit?" zeptala se mě s nadšením Elsa. ,,Jasně že jo!" odpověděla jsem a lehce jsem začala tušit, kam míří. ,,Víš, hrozně mi připomínáš mě. Taky jsem dlouhou dobu nevěděla, kde se má moc vzala a sužovalo mě to. Když jsem ale zjistila pravdu, velmi se mi ulevilo." pokračovala.
,,Ty si pravdu zjistila v Ahtohallanu, myslíš, že ji tam zjistím i já?" přerušila jsem Elsu. ,,Samozřejmě!" ujistila mě Elsa. ,,Ale může to být nebezpečné." doplnila upozornění. ,,Nebojím se, chci zjistit, kdo jsem." projevila jsem své odhodlání.
,,Nikam nepůjdeš!" ozvalo se za mnou a já se lekla. Otočila jsem se a tam stála Bloom. ,,Nebudeš riskovat jenom kvůli tomu, aby si zjistila odkud se vzala tvá síla. Vždyť dobrou vílou můžeš být i bez téhle informace." řekla a v jejím hlase bylo slyšet, že o tom nehodlá diskutovat. ,,A nepřijde ti to trochu sobecký?" vykřikla jsem otázku. ,,Vždyť víš jaký to je, když nevíš odkud se ta moc v tobě vzala." připomněla jsem Bloom, že to také nevěděla a toužila to zjistit, tak proč já bych nemohla.
,,Já myslím, že byste jí to neměla zakazovat, sama vím, jak je to ubíjející, nevědět proč." vložila se do toho Elsa. ,,To, že tam Elsa málem umrzla, neznamená, že se to stane i mě." řekla jsem bez rozmyšlení a hned jsem se zarazila. ,,Cože? Tak to tě tam nepustím ani náhodou" řekla rázně Bloom. ,,Ale to bylo kvůli hříchu z minulosti, kvůli tý pitomý přehradě, teď už se to nestane!" snažila jsem se zachránit situaci. ,,To je pravda, už by to nemělo hrozit, hlavně když má Bloomka sílu ohně, to nás kdyžtak zahřeje." pomáhala tomu Elsa. ,,To je moje poslední slovo, nepustím tě tam!" zakončila Bloom diskuzi. ,,A už pojď, musíme letět nazpátek." přikázala mi. Elsa mě ještě zastavila a do ucha mi pošeptala: ,,Až budeš mít čas, přijeď a pomůžu ti zjistit pravdu."
