Příběh víly dvojí moci

Pomoc s návratem domů

,,To musí být vyčerpávající žít dvojí život." řekl kocour a já se zarazila. Rychle jsem se podívala na hodinky a zjistila jsem že je už skoro půlnoc. Byla jsem tak nabuzena objevováním, že jsem nevnímala čas ani svou únavu. ,,No to je." odpověděla jsem a začala jsem přemýšlet, jak se dostanu domů. Byla jsem proměněná už hodně dlouho, a tak jsem se bála, že bych to nemusela vydržet. 

Mého ustaraného výrazu si všimla beruška. ,,Co se děje? řek zase něco blbě?" zeptala se mě a podívala se přísným pohledem na kocoura. ,,Ne ne, jen jsem přemýšlela, jak se dostanu domů." odpověděla jsem. ,,Tak jak si se dostala sem ne?" odpověděl se samozřejmostí. ,,Jsem už dlouho přeměněná a také jsem měla náročný víkend. Bojím se, že nezvládnu doletět až domů." vysvětlila jsem. ,,A kde vlastně bydlíš?" zeptala se beruška. ,,V České republice." odpověděla jsem a oba dva se zarazili.

 ,,Ty umíš francouzsky?" ptal se hned kocour. ,,Ne, ale kouzlo porozumění je jedno z prvních technických kouzel, které jsem se učila, a vlastně je i jediné. Díky tomuto kouzlu, které jsem se naučila výborně ovládat, mohu rozumět všem jazykům a mluvit jimi." odpověděla jsem. 

,,Mám nápad, jak tě dostat domů, ale potřebuji si ještě něco ujasnit," řekla po chvilce přemýšlené beruška. ,,No?" nedočkavě jsem jí pobídla. ,,Kocoure, potřebuji, abys šel. Bude se možná jednat o mé soukromí a to bys vědět neměl." řekla beruška kocourovi, který se bez delších proslovů rozloučil a zmizel. ,,Tak a teď povídej! Znáš mou identitu?" vyhrkla na mě beruška. ,,Ano, znám ten seriál a také se k tomu připojila pravděpodobně má schopnost vědění. Jmenuješ se Marinette Dupain-Chengová, chodíš na gymázium, které je hned vedle vašeho domu. Tví rodiče mají pekařství, které je proslul po celé paříži no a v neposlední řadě jsi strážce mirákulí." vychrlila jsem na ni.

,,Dobře, tak pojď za mnou." řekla s úsměvem. Letěli jsme noční Paříží, až jsme doletěli k domu Marinette. Přistáli jsme na její terase a já tam měla počkat. Cítila jsem už, jak slábnu a než se Marinette vrátila, přeměnila jsem se zpět do civilu. Cítila jsem jak jsem vysílená a začala jsem se bát ještě víc. Když se Marinette vrátila, držela v ruce...

,,Jasně, koňské mirákulum." vyjekla jsem radostně. ,,Přesně tak, použiji ho a přenesu tě zpět domů, tam dáme kaalkimu něco k jídlu a já se přenesu zpět." prozradila mi svůj plán Marinette. Samozdřejmě jsem souhlasila. ,,Kaalki, cváláme!" zvolala Marinette a přeměnila se na koňskou superhrdinku.

,,Děkuji ti moc." řekla jsem, když jsme se objevili u mě  pokoji. Marinette se přeměnila do civilu a já si uvědomila, že vlastně nemám v pokoji žádné jídlo. ,,Počkej tady, dojdu pro něco k jídlu." chytala jsem už za kliku, když mě Marinette zarazila. ,,Neboj, myslela jsem na všechno." vytáhla marinette z kabelky sušenku a kaalki ji s chutí snědl. ,,Ještě jednou ti moc děkuji, a kdyby jste někdy potřebovali s kocourem pomoc, dejte vědět." rozloučili jsme se.

Lehla jsem si do postele, zavřela oči, ale i přes velkou únavu se mi nedařilo usnout. Hlavou se mi honili všemožné myšlenky. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo jen za poslední 3 dny, jak to bude dál, jak by mohla našeho spojení využít Icy a o spoustě dalších věcech. Usnou se mi podařilo až k ránu.