Příběh víly dvojí moci

Opředeno zaklínadlem

Nepřešli jsme ani polovinu chodby, když už mě nohy neunesly a já si zase sedla na zem a jen brečela. Mezitím nás došel Paladie, vzal mě do náručí, jako už ostatně několikrát předtím, a donesl mě až ke mně do pokoje, položil mě na postel a přikryl. Já zavřela oči a během vteřiny jsem spala.

Vztek neoslabil jen mou fyzickou sílu, ale i mé schopnosti. Měla jsem sen. Kate se probrala a řekla, že Amaril za to nemůže. Nebyla jsem si jistá zda to není předtucha, jelikož tam byli vykreslené všechny detaily okolí. No ale u předtuchy jsem si byla vždy na sto procent jistá, čemuž tak teď nebylo.

Když jsem se probudila, David seděl u mě na posteli a držel mě za ruku. ,,Už je ti lépe?" zeptal se s úsměvem. ,,Ani nevím." Pokrčila jsem rameny. ,,Zloba a vztek sice zmizeli, ale bezmoc a strach přetrvává..." povzdechla jsem si. ,,Vzal by si mě za Adel?" podívala jsem se na něj. ,,Zítra tam můžeme jet, ale asi ji nebudeme budit." pousmál se David a já se na to konto podívala z okna. 

Byla tma. ,,Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se udiveně. ,,Skoro půlnoc." usmál se David. Lehla jsem si a usoudila jsem, že je na cestování vážně špatný čas. David si lehl ke mě a já ho obejmula. Ve společném objetí jsme oba usnuli. 

Ráno jsme se s Davidem vydali do Rudé fontány, kde už na nás čekal Timmy, se kterým byl David domluvený, že nás odveze na Domino za Adél. Nechtěli jsme riskovat v mém oslabení teleport a tudíž jsme zvolili sice delší, ale bezpečnější cestu. Adél jsem zahlédla hned, jak jsme vstoupili do její malebné ulice. Bylo krásné slunné počasí, kterého využívala na úpravu květinové předzahrádky svého malého domku. ,,Už na Vás čekám mládeži." usmívala se na nás již z dálky. Ani jsem neočekávala, že by nás nečekala a nevěděla, co mě trápí.

,,Je to zvláštní situace." začala Adél, když jsme se usadili na pohovku s uklidňujícím bylinným čajem v rukách. ,,Celou tu příhodu obklopuje nějaké zaklínadlo. Ani mě se nepovedlo pomocí schopnosti vědění zjistit, co se přesně stalo, a to ji mám nadmíru rozvinutou." řekla a následovalo chvilkové ticho, plné zamyšlení nás tří. ,,Tak víme, že je na tebe Amaril zasedlá od začátku ne?" začal David přemýšlet nahlas. ,,Takže myslíš, že by se mohla s někým spojit? S někým kdo ovládá i černou magii?" přemýšlela jsem také nahlas. ,,No... je pravda, že i víly jsou schopné se k takovýmto krokům uchýlit..." řekla smutně Adél a bylo vidět, že zamáčkla i slzu. 

Chvíli jsme pokračovali v hlasitém přemýšlení. ,,Kate byla vhodnou obětí. S Amaril se dobře znala již před Alfeou a se mnou se také hodně bavila, což se Amaril moc nelíbilo..." vzpomínala jsem na její otrávené a naštvané pohledy pokaždé, když se ke mě Kate jen přiblížila. A najednou to přišlo. Předtucha, ale už jistá!

,,Ne Bloomi za nic nemůže, vůbec jsem ji ten den ani neviděla!" rozrušeně křičela Kate na marodce. ,,To ta holka, co ji přivedla Amaril, naposledy si pamatuju jí a Amaril, jak sedí u mě na posteli, ta holka mi podala nějaké pití a pak něco zamumlala a já od té chvíle jsem nemohla ovládat své tělo... dál už to mám v mlze!"

Předtucha byla pryč a s ní i moje úzkost a strach. Hned jsem to popsala Davidovi s Adél. Adél přikývla, že jí stejná předtucha také právě proběhla před očima. ,,Tak si pospěšte zpátky. Budete to mít tak akorát!"