Dita byla normální pozemská dívka, až do té doby, než se ve čtvrté třídě nachomýtla k boji Winx clubu (Bloom, Stella, Flora, Tecna, Musa) proti Trix (Icy, Darcy, Stormy). Projevila se u ní kouzelná moc dračího ohně, stejné síly, kterou ovládá i Bloo...
Na hodinu jsme vyrazili k jezeru. Je to bezpečnější, než tyhle tréninky dělat na nádvoří. Celou cestu jsem šla sama vepředu u Grizeldy a samozřejmě jsem zase zaslechla nelichotivé šuškání holek zamnou. Už jsem si na to zvykla, že si o mě myslí, že se flákám, mám protekci jsem slabá, ale i přes to jsem se jim rozhodla dokázat, že se mýlí. Měla jsem přece své schopnosti už docela dobře pod kontrolou a doufala jsem, že jim svým výkonem vytřu zrak.
,,Děvčata, už se uklidníme, nejsme na diskuzním kroužku, ale na hodině obrany." snažila se získat Grizelda pozornost studentek. Když se všichni utišili, začala. ,,Dnes nás čeká jedno cvičení, které je sice náročné, ale zároveň velmi účinné." uvedla Grizelda hodinu. ,,Uděláte všechny velký kruh a jedna z vás si stoupne doprostřed. Ostatní na ni budou útočit, nejprve po jednom a podle mých pokynů se budete přidávat. Úkolem kolegyně uprostřed je se jen bránit, neútočit!" vysvětlila cvičení Grizelda. ,,Tak dívky, Kdo chcete jít první?" zeptala se a veškerý šepot a šum ztichl, ostatní se jen potichu rozhlíželi a nikomu se doprostřed kruhu moc nechtělo. ,,Já půjdu!" odhodlaně jsem se přihlásila.
Když jsem stála uprostřed kruhu, připravená na obranu, všimla jsem si, zlověstného výrazu Amaril, ale nepřikládala jsem mu velkou váhu. Studentky nejprve po mne pálili po jedné, což jsem zvládala s přehledem. Když útočili po dvou a třech, bylo to těžší, ale mě hnalo odhodlání dokázat, že nejsem slabá. Najednou ale...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Bloominko! Bloomi!" zaslechla jsem, a když jsem otevřela oči, nade mnou stála Grizelda. ,,C-co se stalo?" nechápala jsem. ,,Omdlela si, ale sama to nechápu, celou dobu nic a najednou si ležela na zemi." řekla my Grizelda. Domluvili jsme se, že se vrátím do Alfey a odpočinu si, abych nabrala sílu na kondiční trénink s Lailou. Když jsem odcházela, zaslechla jsem zase Amaril: ,,A tady to vidíš, je prostě slabá a nic nevydrží!" šeptala véélice nenápadně kamarádce vedle.
Na odpočinek jsem měla skoro hodinu a povedlo se mi i usnout. Jen jsem na chvíli zavřela oči, a když jsem je otevřela a s hrůzou jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem že mám být už 3 minuty na hodině. rychle jsem vylítla z pokoje, ani jsem se nestihla upravit, a když jsem přišla do tělocvičny opět se na mě sneslo spoustu nemilých výrazů. ,,Omlouvám se, já jsem usnula, já, já..." snažila jsem se ze sebe vykoktat omluvu. ,,To je dobrý Bloomi, ještě čekáme na Palladia." chtěla mě uklidnit Laila, ale moc se jí to nepovedlo. Zaprvé zmínka o Palladiovi mě moc nepotěšila, vím jak se ke mě často chová a nechci, aby se o nás šířili drby. No a za druhé to moc nepomohlo, abych zlepšila mínění spolužaček o mne.
,,Omlouvám se za zpoždění slečny, musel jsem dodělat jeden lektvar." přiběhl udýchaný Palladie. ,,A koukám, že dnes tady je s námi i Bloominka. Už se těším, na tvé výkony." řekl, když mě zahlédl a já už jsem věděla, co se během dvou dnů po škole roznese. Bože můj, doufám, že tomu David neuvěří! Trénink začal. nejprve jsme probíhávali překážkovou dráhu po svých a bez kouzel a poté jsme šli na tu ve vzduchu. Všechny jsme se přeměnily a to mi možná image u spolužaček na chvíli zvedlo.
,,Cože, ty máš Belivex!" ozval se někdo a já jen přikývla. ,,To je toho, viděli jste ji přece na tréninku sebeobrany, byla úplně marná!" vysmála se mi Amaril a snažila se všechny opět získat na svou stranu. ,,Ale Amaril, tam jsme kouzlili nepřeměněné a to je těžší!" snažila se mě jedna holka, jejiž jméno jsem si nepamatovala, zastat. Amaril na ni hodila nenávistvý a naštvaný pohled a přistoupila ke mě blíž. ,,Vsadím se, že budu rychlejší, než ty!" řekla povýšeně a v zápětí křikla: ,,Slečno Lailo, mohu jít první?"
,,Připravit, pozor, TEĎ!" odstartovala Laila a Amaril se rozlétla. mezi překážkami se vyhýbala skvostně, to nelze popřít a i čas měla obstojný. ,,Na poprvé to nebylo zlé!" zhodnotila výkon Laila. ,,Můžu to zkusit teď já?" zeptala jsem se a Laila přikývla. Připravila jsem se a věřila jsem, že budu rychlejší, kolikrát já jsem jenom utíkala před Trix. Laila odstartovala a já odhodlaně vyrazila. První obruč jsem prolétla skvěle, děravou kouli taky, ale pak se mi najednou zamotala lehce hlava a křídla mě přestala poslouchat.
Tělo mě neposlouchalo, zavřeli se mi oči a padala jsem dolů. Někdo mě chytil. Neslyšela jsem nic, nemohla jsem mluvit, jen jsem cítila doteky. Ten kdo mě držel mě položil na zem a já cítila jeho dlouhé vlasy na mém obličeji. Chytl mě Paladie, uvědomila jsem si. Nemyslím si, že by mě chtěli nebo zvládli chytnou spolužačky a Laila měla stoprocentně drdol. přestala jsem vnímat doteky a hlavou mi běželi myšlenky na ty fámy co určitě holky roznesou po škole.
Bloominka a Paladie spolu něco maj, zamilovaně na sebe koukali, Palladie ji chytil a pomáhal jí ... bla, bla, bla. To je jedno, že by to udělal pro každého a že nikdo nic neviděl, máme konečně důvod, proč zůstává na škole i přes to, že na hodiny nechodí...
Zněli mi pomluvy hlavou a pak mi ještě došlo, že měla Amaril pravdu. Jsem slabá! Slabá?
