Dangerous Princess

42. The heart wants what it wants

~ Až uvidíte tenhle znak ♫, pusťte si písničku v médiích :). (Neignorujte to! :D)

Z pohledu Faith:

Převalila jsem se na bok, pokoušejíc se znovu usnout. Oběma rukama jsem objala velký nadýchaný polštář a zabořila do něj hlavu. Překvapivě jsem se cítila pohodlně; když tedy pominu to, že mi třeštilo v hlavě a do každého svalu mi při jakémkoliv pohybu vystřelovala nehorázná bolest. Bylo příjemné ležet v teple, zachumlaná v hřejivé dece.

Jakmile jsem si ale uvědomila, že by mi McCurry a jeho banda rozhodně neposkytli takový nadstandard, rychlostí blesku jsem rozlepila oční víčka a posadila se na posteli. Ignorujíc bolest z toho prudkého pohybu jsem si promnula oči. Porozhlédla jsem se po pokoji a snažila se vrátit svůj dech do normálu.

Marně jsem si snažila vzpomenout alespoň na nějaké útržky z posledních pár hodin. Připadala jsem si, jako bych vypila nejméně flašku té nejsilnější vodky. Poslední co jsem si pamatovala, byly Justinovy záda, když po boku Alfreda opouštěl půdu. Při té vzpomínce mnou prošla jakási vlna smutku. Snažila jsem se přimět mozek spolupracovat, ale zdálo se, že mě někdo nejspíš trefil pánvičkou po hlavě, protože jsem tam měla jen velkou černou díru. Žádná vzpomínka na to, že by mě někdo přenášel do tohohle pokoje. Jen hluboké prázdno.

Vymotala jsem se z deky a přehodila nohy přes okraj postele. Bosa jsem došlápla na studenou podlahu, přičemž mě zamrazilo v zádech. Nejradši bych si znovu lehla a zůstala v teple, ale jelikož jsem měla nutkání hned zjistit, co se doopravdy stalo, tak jsem tu myšlenku zavrhla.

Postavila jsem se na nohy a cupitala po pokoji ke dveřím. Poněvadž byly jedny naproti mě a druhé po mé levici, nevědomky jsem váhala, které z nich otevřít. Nakonec jsem zvolila dveře od koupelny a očarovaně upřela zrak na sprchový kout. Byla jsem jako v transu, protože jsem zoufale potřebovala horkou sprchu.

Po horlivém přemýšlení jsem dospěla k názoru, že se před nikým stejně nemůžu ukázat v takovém stavu. Vím, že vypadám jako bezdomovec, aniž bych se musela dívat do zrcadla. Ten odporný smrad, ze kterého se mi dělalo mdlo, toho hodně napovídal.

Nechala jsem dveře od koupelny otevřené a vrátila se do středu pokoje. Znovu jsem se kolem sebe porozhlédla, uvažujíc nad tím, zda by té neznámé osobě vadilo, kdybych si půjčila nějaké oblečení. Už od pohledu bylo znát, že je to chlapecký pokoj, takže jsem neočekávala dívčí legíny nebo tanga s krajkou.

Otevřela jsem skříň a pohledem skenovala její obsah. Vytáhla jsem pánské tepláky, tričko a mikinu. Nebylo tam zrovna něco, z čeho by se dalo vybírat, protože většina z těch věcí byla nejméně o dvě velikosti větší, než ta moje. Přemístila jsem se k šuplíku se spodním prádlem, odkud jsem vytáhla boxerky. Díky Bohu, že ten dotyčný nenosí slipy, protože takhle alespoň můžu předstírat, že mám na sobě šortky.

Když tak nad tím přemýšlím, tak asi nebyl nejlepší nápad přehrabovat se v cizích věcech. Ale copak jsem měla na výběr? Své oblečení mám roztrhané, pokryté zaschlou krví a jestli si co nejdřív nedám tu pitomou sprchu, tak se pozvracím se svého vlastního pachu. Bože, jsem nechutná.

S oblečením a čistým ručníkem jsem se vydala do koupelny, kde jsem se pro jistotu zamkla. Jakmile jsem se otočila od dveří a spatřila svůj odraz v zrcadle, nadskočila jsem od leknutí. Nespokojeně jsem se mračila, přejíždějíc si bříšky prstů po ráně na tváři.

Pravděpodobně mi tam zůstane jizva, která bude všem na očích, protože tohle bych nezakryla ani tunou toho nejúčinějšího make-upu. Kluci už se nebudou přít o mou přízeň, místo toho se mi budou vyhýbat obloukem. Ten bastard mi znetvořil tvář, a za to zaplatí. Ještě nikdy jsem tolik neprahla po pomstě, ale všechno je jednou poprvé.