Dangerous Princess

23. She's lying to herself

Z pohledu Faith:

Další den ráno jsem zaspala, takže jsem měla co dělat, abych se stihla přichystat do školy. Jako střela jsem vběhla do koupelny a během tří minut měla ranní hygienu za sebou. Sladila jsem první oblečení, které mi přišlo pod ruku, a v rychlosti ho na sebe hodila. Rozčesala jsem si své přirozeně kudrnaté vlasy, nanesla si make-up a obula si boty na vysokém podpatku. Nikdy předtím jsem se necítila víc odlišná od osoby, kterou jsem se včera musela stát.

S kabelkou jsem seběhla po schodech a zamířila do kuchyně. Podívala jsem se z okna a oddechla si, když jsem uviděla, že mámino auto nestojí na příjezdové cestě. Máma má najednou obrovský zájem strávit se mnou víc času, což se mi nelíbí. Jsem spokojená se vztahem, který mezi sebou máme, a nemám zapotřebí to měnit. Všechno to odstartoval incident s tím obrazem. Má pocit, že když se mi bude víc věnovat, dokáže změnit to, kým jsem. Ta ironie je víc než jasná, protože o tom doopravdy nemá ani páru.

Nalila jsem si do sklenky jablečný džus a zamyslela se nad tím, jak dlouho asi bude Twistovi trvat, než se k něčemu rozhoupe. Myslím, že už mu došlo, že mu žádné peníze nedám. Určitě se chystá něco udělat, protože to nikdy nenechá jen tak. Kdybych nebyla tak blbá a zjistila si, kde se Twist nachází, nikdy bych nepřekročila hranici Louisiany.

Z přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku. Vykoukla jsem z okna a při pohledu na pošťáka překroutila očima. Šla jsem ke dveřím, které jsem následně otevřela.

„Zdravím,” přívětivě se usmál a pohledem sklouzl k ozdobené bílé krabici v jeho rukou. Hlavou jsem mu kývla na pozdrav. Nechápu, proč musel přijít zrovna v dobu, kdy máma není doma. Většinou mají tyhle zásilky co dělat s její prací, takže teď tomu samozřejmě nebude jinak.

„Máma není doma…,” začala jsem, ale jeho hlas mě přerušil. „Tohle je ale pro slečnu Benson,”

Překvapeně jsme se napřímila. Že by Twist začal s plánovanou pomstou? Zrakem jsem prozkoumávala zásilku v jeho rukou. Ta bílá krabice s ozdobnými kamínky kolem se mi nezdá nějak nebezpečná, ale Bůhví, co je uvnitř.

„Promiňte, ale jsem si jistý, že tohle je ta správná adresa.” Řekl opatrně, když si všiml mého nevidomého výrazu. Možná bych mu měla říct, aby to poslal zpátky, ale pak by měl ten bastard pocit, že z něho mám strach, takže to nepřipadá v úvahu. „Jste slečna Izabella Benson, nebo ne?”

Po vyslovení téhle věty jsem sebou zaskočeně cukla. Cože? Naklonila jsem se k němu a podívala se do papírů v jeho ruce, kde bylo doopravdy napsáno tohle jméno. Museli něco splést, protože sem za poslední dva roky nepřišla žádná pošta pro Izabellu ani pro tátu. Ale to bych přece nebyla já, kdybych odmítla příležitost nakouknout dovnitř.

„Um, ano… jsem to já.” Nervózně jsem se zasmála a jemu očividně spadl kámen ze srdce. „Potřebuju, abyste to tady podepsala,” podal mi papír s tužkou a já jsem na místo, které mi ukázal, napsala své příjmení. Doufejme, že se nikdo tuhle malou lež nedozví. „Hotovo.” Vrátila jsem mu to a převzala od něj zásilku. „Děkuju, přeji pěkný den.” Taktně se usmál. Bez řečí jsem za ním zabouchla dveře a přesunula se do obýváku.

Pokládajíc krabici na pohovku jsem se posadila. Lehce jsem s ní zatřásla, ale žádné chrastění se neozvalo. Polovina mého já váhala, protože jsem neměla ani ponětí, co by mohlo být uvnitř. Jenže zvědavost byla větší, takže jsem jedním tahem rozvázala stužku na krabici.

S hlubokým nádechem jsem ji otevřela a víko odložila stranou. Zaskočeně jsem zírala na puget rudých růží. Takže žádná tajná pošta, ale obyčejný ctitel. Moje ségra má zřejmě přítele. Sama pro sebe jsem se zasmála a vyndala růže z krabice. Jakmile jsem na dně spatřila ještě jednu oddělenou se vzkazem, zvědavě jsem ty ostatní položila na malý konferenční stolek.