Dangerous Princess

60. Almost three years

Z pohledu Faith:

Trvalo mi několik desítek minut, než jsem si uvědomila význam Justinových slov. Pohledem jsem přejela po všech v místnosti, až jsem nakonec propukla v hlasitý smích. „Děláte si ze mě srandu, že jo?" Pro pobavení jsem předstírala, jak si z koutku oka utírám neviditelnou slzu od smíchu. Zřejmě jsem podcenila Twistovy herecké schopnosti.

„Vypadám snad na to?" Přecedil Twist skrz zaťaté zuby, poklepávajíc netrpělivě nohou o podlahu.

Znovu a znovu jsem se porozhlížela po ostatních, zda na jejich tvářích nezahlédnu stopy po úsměvu. Bohužel mě každý z nich obdařil pohledem plným obav a v onen okamžik můj rozjařený obličej vystřídal prázdný výraz. Postupně mi docházelo, co se vlastně děje, a jen stěží se mi tomu chtělo věřit.

Můj otec; muž, jehož jsem celé své dětství milovala a jako jediného ho dokázala respektovat. Stal se mým koučem, řídila jsem se podle jeho pokynů a byla připravena stát se tou dcerou, kterou jsem byla předurčena být. Vybudovat si stejnou kariéru, chodit v jeho stopách, brát si od něj inspiraci...o tom všem jsem snila celých patnáct let, než mě opustil.

A teď je tady. Stojí za dveřmi a mluví s mou doktorkou, která ho brzy pustí dovnitř. Můj Bože...ona ho pustí dovnitř!

Jakmile to můj mozek zpracoval, tak jsem v záchvatu paniky vykřikla: „Nesmí mě vidět!"

„Klid, Faith, vypadáš dobře,"Justin se mě snažil utišit, přestože to s tím nemělo vůbec nic společného. Rozrušeně jsem kroutila hlavou ze strany na stranu a cítila, jak se mi zvyšuje puls. Měla bych zůstat v klidu, jinak mě znovu uspí a bůhví, jak dlouho to bude trvat tentokrát.

„Ty to nechápeš," hlesla jsem a v mém hlase bylo znát zoufalství. „Neviděla jsem ho celé roky, nejsem připravená se s ním setkat!"

„To nikdo z nás," podotkl Twist, přecházejíc z jedné strany pokoje na druhou. Dělá to vždycky, když se pokouší z fleku vymyslet nějaký plán. Hádám, že v tomhle případě je to úniková strategie. „Uděláme to následovně," prohlásil, „Justin tady zůstane s Benson a vy všichni vyskočíte z okna a budete doufat, že dopadnete na všechny čtyři."

Hledíc na něj nechápavým pohledem jsem zkřivila obličej. „A co budeš dělat ty?"

„Já vyjdu ze dveří a budu předstírat, že jsem si spletl pokoj," zakončil, nadšený ze svého nápadu. Ostatním to tak ale nepřipadalo, protože se zdálo, že se dočista pomátl. Jak může chtít, aby vyskočili z okna?

Mlčky jsme mu dávali najevo svůj nesouhlas, přičemž deprimovaně vyhodil rukama do vzduchu. „Fajn, tak ne!"

„Můžete tady zůstat," navrhla jsem a mým záměrem bylo udržet je tady co nejdéle, abych s tátou nezůstala osamotě. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že se tomu setkání nevyhnu. Není to tak, že bych ho nechtěla vidět, ale zkrátka na to nejsem připravená. Pouto, které jsme mezi sebou měli, se po jeho odchodu zpřetrhalo. Zklamal mě a teď jsem já zklamala jeho. Jak mu to všechno vysvětlím?

„Myslím, že bude lepší, když s ním zůstaneš sama," namítl Flores.

Vyhledala jsem Justinův pohled a hned mi bylo jasné, že i on se chystá k odchodu. Poraženě jsem svěsila ramena, drtíc mezi zuby svůj spodní ret. Neměla jsem sílu vymýšlet nějaké lži, kterými bych tátu nakrmila. Zřejmě mi nezbývá nic jiného, než říct něco málo z pravdy a o tom nejhorším se vůbec nezmiňovat.

Twist se na Florese s překvapeným výrazem otočil celým tělem. „Takže vyskočíte z toho okna?"

Jeho momentální stupidita nás všechny přiměla vydat ze sebe dlouhý povzdech. „Vidíš ty dveře? Tamtudy teď odejdeme a ty klidně vyskoč z okna. Když to přežiješ, tak na nás počkej u auta." Flores nervně zavrčel a vzápětí vykročil ke dveřím. Všichni ostatní, včetně Twista, ho následovali, a přestože každý řekl pár slov na rozloučenou, nedokázala jsem jim věnovat pozornost.