Dangerous Princess

49. Hunters & foxes

Z pohledu Justina:

„To snad nemyslíš vážně," Faith s ironickým smíchem pokroutila hlavou. Dle mého názoru má Twist pravdu. Tohle je jediné řešení. Pokud Izabella odmítá opustit město, tak neexistuje jiná možnost. Její nevinnost a nevědomost by nás dřív nebo později dohnaly k šílenství. Ti psychopati by jí ublížili, a to by si Faith nikdy neodpustila.

„Myslím to smrtelně vážně," Twist rázně odsekl, „pokud s tím nesouhlasíš, tak dobrá. Ale v tom případě se s ní můžeš navždycky rozloučit, protože všichni moc dobře víme, co ji čeká. Jednou jsi ji do toho zatáhla a teď už není cesty zpět."

Faith rozčíleně zatnula ruce v pěst. Věděl jsem, že se zoufale snaží nepodlehnout svým emocím a udržet nervy na uzdě. „Nezatáhla jsem ji do toho!" Vyprskla na svou obranu. „Měla jsi ji přinutit odejít!"

Přestože jsem dál mlčel, nezbývalo mi nic jiného, než s Twistem souhlasit. Svým chováním ve škole ji donutila k tomu, aby se chtěla vrátit do Evropy. Jenže svědomí a pocit viny, což je něco, s čím se Faith potýká málokdy, ji přiměly to napravit.

„Má pravdu, Faith," vložil jsem se do jejich rozhovoru, „půjdou po ní a nezastaví se, dokud nedostanou to, co tolik chtějí." Rukou jsem máchal k Izabelle, která celé té situaci nervózně přihlížela. „Slyšíš ho? Ten kluk ví, o čem mluví," jindy bych se díky jeho slovům cítil hrdě, ovšem v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno.

„Ale ona to stejně nechce," se zatnutou čelistí na nás oba zavrčela. „Jak si tím můžeš být tak jistá?" Twist nedůvěřivě přimhouřil oči, a poté se rychlým krokem vydal k Izabelle. „Řekni, lásko, jak by se ti líbilo stát se jednou nás?"

Zatímco jsem netrpělivě vyčkával na její odpověď, Faith do ní vztekle bodala varovným pohledem. Došlo mi, že chybí jen málo k tomu, aby to tady celé roztřískala. Za těch posledních pár dnů jsem měl možnost vidět všechny stíny její temné stránky. Není potřeba si cokoliv nalhávat, protože je zkrátka jasné, že se snadno nechává polapit hněvem, jehož nával na ni nemívá dobrý vliv.

Po několika minutovém tichu Faith tleskla rukama o kolena. „Vidíš? Nemá zájem," s falešným úsměvem pokrčila rameny, přičemž po ní Twist šlehl ostrým pohledem. „Jsi snad její mluvčí?"

„Ch-chci to... Přeju si být jako vy," Izabella promluvila přesně v okamžik, kdy se mezi nimi opět začínalo schylovat k hádce. Jakmile vyřkla své přání, kajícně jsem na malý moment zavřel oči. „Pleteš se," Faith ihned zareagovala, „nevíš, co říkáš, protože bys nikdy nechtěla být jako my."

„Zavři zobák, Benson," Twist ji otráveně okřikl. „Nenechám ji, aby si zničila život!" Namítla se zvýšeným tónem hlasu a já jsem začínal mít pocit, že je načase zakročit. Její chování se svým způsobem dalo chápat, ale musí pochopit, že nemá jinou možnost. Ani já jsem se tohohle byznysu nikdy nechtěl stát součástí. Kdybych mohl, sprintoval bych odsud co nejdál, ale neudělám to. Stát po jejich boku je má povinnost, nemůžu se k nim po tom všem otočit zády.

Očima jsem vyhledal Alfreda a naznačil mu, aby se k tomu vyjádřil. „Faith, pochop, že-"

„Ty se do toho nepleť, Floresi!" Odbila ho pouhým mávnutím ruky, díky čemuž poraženě zaklapl ústa. Obdařil jsem ho aspoň-jsi-to-zkusil pohledem, uvažujíc nad tím, jak bych ji mohl přesvědčit, aby konečně změnila svůj názor a svolila.

„Chci vám pomoct," oznámila Izabella umanutě, čímž Twist docílil svého triumfálního úšklebku. „A my si toho vážíme," usmál jsem se na ni, snažíc se ignorovat fakt, že mě Faith právě nejspíš propaluje pohledem. „Kam se poděl tvůj zájem umění? Nikdy jsi nechtěla být jako já, tak co změnilo tvůj názor?" Nechápavým pohledem k ní vzhlédla a já jsem si uvědomil, že se cítí stejně bezbranná jako Izabella. Obě se snaží chránit tu druhou, akorát si ani jedna neuvědomuje, že zachráněna může být jen jedna.