Dangerous Princess

17. Everything is about money

Z pohledu Faith:

Připadala jsem si jako ve snu, kde jsem se stala jednou z těch bytostí utíkající nekonečnou chodbou. Přestože jsem nevěděla, kam utíkám, nemohla jsem se zastavit. Neměla jsem ani ponětí o tom, jestli se dobrovolně hrnu do nebezpečí. Celý večer byl nekompromisně složitý, takže v tuhle chvíli nemám chuť způsobovat problémy. Ovšem na vyslovení mého přání je už pozdě. Netuším, co Jazmyn udělala a ani, kde je Jaxon, ale nemám čas ani na to, abych zjistila alespoň jednu z těch věcí.

Zastavila jsem se až u hlavních dveří. Opřela jsem se o jejich rám a ruku položila na svůj bok. Nebudu lhát, protože ve skutečnosti nejsem profík přes běhání. Sklonila jsem hlavu a ztěžka vydechla. Měla jsem špatný pocit, který mě tížil na hrudi. Nedokázala jsem se ho zbavit, naopak jsem ho nechala, aby pohltil celé mé tělo.

Co když se jí něco stalo? Co když jí zbývá posledních pár sekund života? Nejraději bych si dala facku. Odkdy takhle přemýšlím? Oh, jasně, od té doby, co se ze mě stala moderní popelka v tak trochu podivuhodné verzi.

Neměla jsem to dělat. Měla jsem se na všechno vykašlat a zůstat doma. Bože, proč musím být tak moc cílevědomá a povrchní? Ale na druhou stranu jsem pro ten ples udělala všechno, co bylo v mých silách. A přesto jsem toužila jen po jedné jediné věci. Po korunce; obyčejném plastu, díky kterému bych měla popularitu zajištěnou na dalších deset let dopředu. Ale k čemu by mi to bylo? S nikým jsem nesměla promluvit jako ta známá Faith Benson, naopak jsem se držela v pozadí a promarnila všechen svůj čas s Bieberem.

Vystartovala jsem a rychlým krokem seběhla schody. Po tom, co jsem spatřila, mé srdce vynechalo několik úderů a mé tělo pohltilo neustupující horko. Ani na sekundu jsem nespustila zrak z Jazmyn a Jaxona, a dokonce ani z dost povědomých chlápků, kteří nebyli vítaní.

Byli otočení zády, což bylo v tu chvíli jediné plus. V duchu jsem zaklela a tiše se sklonila za jedním z aut, které mělo černá skla. Čekala jsem cokoliv, ale tohle? Věděla jsem, že se jednou vrátí, ale myslím, že si vybrali poněkud nevhodnou dobu.

Pootevřenými rty jsem do sebe nasávala vzduch a se zavřenýma očima uklidňovala stůj tep. Proč mám najednou hroznou chuť vzít nohy na ramena? Vždycky dělám to, co je dobré pro mě, i když to znamená, že tím ubližuju ostatním. Jsem sobec, vím to.

Ale tohle je něco úplně jiného. Přišli na to, že mě Jazmyn s Jaxonem znají, takže pokud se neobjevím, bude to stokrát horší. Nikdy nemívám strach, dokonce ani z Twista ne. Bývali doby, kdy jsem k němu chovala respekt, ale věci se změnili. Už nejsem ta malá holka, která musela stát v jeho stínu.

Doslova cítím, jak mi třeští hlava. Všechno je tak moc pomotané. Tanec, z kterého jsem byla unešená, Bieber, který se mě po tom všem bude snažit zničit, a teď tohle. Jsem prokletá? Ovšem, že jsem. Jsem Faith Benson, ubližuju lidem. Bůh se mnou nemívá slitování dennodenně.

Jazmyn a Jaxon se do téhle šlamastiky dostali kvůli mně a já se schovávám za autem jako zbabělec. To není správné. Měla bych se Twistovi postavit a ukázat mu, že mu tohle město už dávno nepatří. Existují jistá pravidla, která se musí dodržovat. Někdy si připadám jako v jiném světě, protože normální lidé neví, jak moc lidí riskuje svůj život jen tak pro zábavu. Jenže občas se prostě stane, že zábava končí a člověk musí čelit problémům.

„Tak naposledy...kde je?” mýma ušima proběhl tolik známý hlas, který jsem už nikdy v životě nechtěla slyšet. Následně se ozvalo tiché zaskučení vycházející z Jazmyniných úst. Opatrně jsem se nadzvedla a zaregistrovala její překvapený a zároveň uklidňující pohled, když mě spatřila. Jakmile se Twist ohlédl přes rameno a snažil se zachytit ten samý bod, znovu jsem se sklonila.