Dangerous Princess

50. Loser

Z pohledu Faith:

Od rána jsem doufala, že další školní den bude o něco lepší, ale naopak byl mnohem horší, než bych si dokázala představit. Hned po příchodu do školní budovy, si na mě začali všichni ukazovat prstem. Do ucha si cosi šeptali a vzápětí každý hlouček mých spolužáků propukl v smích. Bylo mi jasné, že to dělají jen kvůli tomu, aby mě vyprovokovali. Nejhorší na tom ale bylo, že to skutečně fungovalo.

Neskrývajíc své naštvání jsem s hlasitým prásknutím zabouchla svou skřínku. Ciara, jež stála opodál, nadskočila od leknutí. Věnovala jsem jí ten nejfalešnější úsměv na světě, a poté za doprovodu klapaní mých podpatků odkráčela pryč.

Cestou jsem byla nucena čelit dalším posměškům na mou osobu. Se zatnutými čelistmi a vražedným pohledem jsem sebevědomě prošla skrz kroužek šprtů, kteří jsou teď očividně oblíbenější než já. Zpočátku jsem si myslela, že bych to mohla zvládnout. Bylo hloupé doufat, že včerejšek jednoduše pomine v zapomnění.

Sedajíc si na židli jsem odložila na lavici své učebnice. Koutkem oka jsem pozorovala Izabellu, která byla opět středem pozornosti. Nezdálo se, že by si to nějak užívala, přesto jsem ale pocítila ohavný pocit závisti. To není fér. O tom, že bych jednoho dne mohla být nejvíce nenáviděná osoba na škole, se mi nezdálo ani v těch nejtrýznivějších nočních můrách.

„Podívejte se na ni," od dveří se ozval povědomý hlas, který mě přinutil obrátit oči v sloup, „naše úžasná Faith nemá nikoho, koho by mohla šikanovat." Předstírajíc falešnou lítost párkrát zamrkala umělými řasami. Čubka Holly, ta mi rozhodně nechyběla.

„Táhni odsud," přikázala jsem jí a svůj zrak přemístila zpět před sebe. „Řekni, jaké to je, když jsi teď naprostá nula?" S tázavým pohledem nadzvedla obočí. Zarývajíc nehty do desky stolu jsem hlasitě polkla. Ne. Nedovolím, aby se mi dostala pod kůži.

„Překvapuje mě, že to nevíš," jedovatě jsem opáčila, narážejíc tím na minulost, kdy jsem si převzala její pověst a stala se nejoblíbenější dívkou na škole. Karma je svině. „Už si na nic nemusíš hrát, Benson," nevrle vyprskla, „všichni tě nenávidí, už pro nikoho nejsi důležitá."

„A ty snad jo?" Opovrhujíc jejími slovy jsem troufale odfrkla. „Jsem kapitánka roztleskávaček," poznamenala, jako by mě to skutečně mělo zajímat. „A já bych ti dokázala rozkopat tu tvojí nevymáchanou hubu během čtyř sekund!" Vyštěkla jsem poměrně hlasitě, a to stačilo k tomu, aby se všechny hlavy otočily naším směrem.

S povýšeným úsměvem si založila jednu ruku v bok. „Zkus to," cože? „ukaž nám tu temnou stránku. Kdoví, možná zase zapůsobíš."

Připravena po ní vystartovat jsem vyskočila na nohy. Nebýt Justinova včasného zásahu, tak by má pěst dávno přistála na jejím přepudrovaném líci. Neměla jsem tušení, kde se tady vzal, ale v tuhle chvíli mi jeho chuť zahrát si na akčního hrdinu, co musí zachránit situaci, lezla na nervy.

Zatímco Justin pevně svíral mé ruce za zády, čímž mi zabraňoval v jakémkoliv úderu, Butler se naštvaně snažil udržet Holly. „Tak pojď, nebojím se tě!" Zakřičela, snažíc se setřást ze sebe jeho ruce. Nad její ješitností jsem se ironicky zasmála. „Možná bys měla!"

„Jsi ubohá, stejně jako ten levný svetr z výprodeje, co máš na sobě!"

„Dej si pohov, Holly!"

Izabellin zlostný výkřik zaburácel po celé třídě, přičemž jsem ihned trhla hlavou jejím směrem. Konečně ji to napadlo. Poněvadž Holly věděla, jakou moc v tuhle chvíli Izabella má, raději zavřela ústa.