Dangerous Princess

39. Hope

Z pohledu Justina:

„Parchante!" Ušima mi projel intenzivně hlasitý výkřik. Moc dobře jsem věděl, komu ten hlas patří. Byl jsem nervózní z toho, že jsem nevěděl, co spolu Benson a vůdce těch pitomců řeší. Doufal jsem, že nebude hloupá a zbytečně ho proti sobě nepoštve. Podle jejího výkřiku ale soudím, že si moc dobře nevede.

„Ty malá couro!"

Zvenčí cosi narazilo do dveří. Ta rána mě vyděsila natolik, že jsem sebou od překvapení trhl, čímž jsem zapříčinil, že se mi pouta zaryla hlouběji do zápěstí. S nastraženýma ušima jsem naslouchal tomu, co se odehrávalo tam venku. Hlasy byly víc a víc hlasitější, takže nebylo těžké jim rozumět.

O pár vteřin později se dveře rozrazily a Benson vpadla dovnitř, a to doslova. Překvapeně jsem zamrkal, abych se ujistil, že se mi to jen nezdá. V tu chvíli jsem si přál, aby to byla jen noční můra, ze které se ráno probudím.

Benson klečela na zemi, těžce lapajíc po dechu. Z čela a rtů jí stékala rudá krev, nemluvě o modřinách na tváři. Její bunda a džíny byly roztrhané tak, jako by ji před nedávnem napadla smečka psů.

Pohledem tikajíc z jednoho na druhého jsem nasucho polkl. Lídr podělané bandy, která má tohle všechno na svědomí, na tom byl kupodivu o dost líp. Kromě několika škrábanců na obličeji jsem na něm nenašel žádná další zranění.

„Chci ty prachy," přecedil skrz zatnuté zuby, svírajíc ruce v pěst. „A já chci modré z nebe. Novinka; ne všichni dostaneme to, co chceme," řekla Benson ironickým tónem hlasu, což ho ještě víc iritovalo. Chvatně se pro ni sehnul a popadl ji za límec bundy. Když jsem uviděl, jak ji drží ve vzduchu a její nohy se vznášejí centimetry nad zemí, zrychlil se mi dech. Chtěl jsem něco udělat, ale bál jsem se, že se tím všechno jen zkomplikuje.

„Jsi jen ubohá mrcha, co manipuluje s lidmi. Řekni mi, jak sis získala přízeň toho vola?!" zakřičel jí do obličeje a volnou rukou ukázal mým směrem. Ona má mou přízeň? Vždyť ani jeden z nás neví, co to slovo znamená.

„A ty jsi zase dementní sráč, co má naděláno v kalhotách!" Vyprskla a očividně si nedělala nic z toho, že visí ve vzduchu. Nad jejími slovy jsem užasle vyvalil oči. „Cože?" Nebyl jsem jediný kdo nerozuměl významu její věty. „Proč bys jinak lhal svý přítelkyni ohledně toho, co jsi zač? Dřív nebo později na to stejně příjde, i kdybych jí to měla říct já osobně," jízlivě se ušklíbla. „Tak co? Už máš mokrý trenky?"

Jakmile to dořekla, vší silou s ní mrštil o protější zeď. Zatímco se dal jeho výraz rovnat s nasupeným býkem, Benson se nenechala odrovnat několika modřinami navíc.

„Zapomněla jsem, že bastardi jako ty chodí naostro," dál si ho troufale dobírala, což nebyl dobrý nápad. „Zavři, kurva, tu tvojí nevymáchanou hubu!"

„Tak mě k tomu přiměj!" Vyzvala ho výkřikem z plných plic. Nezaváhal ani na sekundu a Bensonino tělo letělo na druhou stranu místnosti. Narazila do velké skříně se zrcadlem, jehož střepy teď byly téměř po celé podlaze. Vydala ze sebe bolestné zastonání a rukou se marně pokoušela dostat z lýtka ven obrovský střep.

Pane Bože, co mám dělat? Chtěl jsem jí pomoct, ale pouta připevněná na mých zápěstích mi v tom jaksi zabraňovala. A navíc bych nejdřív musel vyrvat ty podělané trubky, u kterých mě spoutaly. Jelikož nejsem ta zelená obluda z televize, co má nehoráznou sílu, bylo mi jasné, že se z pout nedostanu.

Ten parchant stál v mžiku u ní a uštědřil jí několik kopanců do břicha. Poněvadž jsem se na to nedokázal dívat, zbaběle jsem odvrátil zrak. Nevím, co se to se mnou děje. Měl jsem sto chutí začít na něj hystericky ječet, ale nevydal jsem ze sebe ani hlásku.