Dangerous Princess

15. Beginning of the fight?

Z pohledu Faith:

Usmívala jsem se na každého, kdo prošel a koutkem oka sledovala Ciaru s Britney. Pozorovaly mě zvláštním pohledem, díky kterému jsem se poddávala nervozitě. Vím, že bych jim takhle lhát neměla, ale s nimi si nejsem ani zdaleka tak blízká, jako s Jazmyn a Jaxonem. Koneckonců, je to pro jejich dobro.

„Prosím o pozornost,” ozvalo se cinkání o skleničku a následně hlas slečny Burton. „Dovolte, abych vás přivítala na každoročním plesu, který se koná na počest založení naší školy,” usmívala se do všech stran a po jejím krátkém proslovu několik lidí začalo tleskat. Abych nevyčnívala z davu, udělala jsem totéž. „Velké poděkování patří studentce naší školy, která bohužel ještě nedorazila,” vzpurně vystrčila bradu a hledala mě pohledem, zatímco já jsem se otočila  a vyhýbala se očnímu kontaktu. „Přesně o půlnoci budou vyhlášeni král a královna plesu, takže vám přeji klidnou zábavu.”

Počkala jsem dotud nesleze z pódia a jakmile se ztratila v davu, pyšně jsem se porozhlédla kolem. Věděla jsem, že to nakonec bude podle mých představ. Můj kostým není takový, jaký bych si přála, ale když vynechám tuhle důležitou maličkost, můžu na sebe být hrdá.

„Ahoj, krásko,”

Mykla jsem hlavou směrem, odkud přicházel povědomý hlas a pohlédla na Butlera. Chtěla jsem nahodit svůj obvyklý otrávený výraz, ale dokázala jsem se přimět k malému úsměvu. „Jsi tu sama?” zeptal se s nadzvednutým obočím. Měla jsem chuť začít se smát při pohledu na jeho dětinský kostým, ale dusila jsem to v sobě.

„Ne, jsem tady s mými přáteli,” odpověděla jsem s vlídným úsměvem a otočila se na místo, kde ještě před pár minutami stála Jazmyn. Když jsem ji uviděla na parketu, na sekundu jsem ji probodla pohledem. Přece tady nebudu postávat sama a bavit se s tím pakem.

„To já taky. Pojď, seznámím tě s nimi,” vzal mě za zápěstí a táhl mě směrem k Somersovi. Chtěla jsem něco namítnout, ale neměla jsem k tomu dostatek prostoru. Dřív než jsem se stihla otočit a zmizet, stála jsem Somersovi tváří v tvář.

„Chazi, tohle je...,” zastavil se a záhadně se na mě podíval. Očekával, že řeknu své jméno, což jsem opravdu neměla v plánu. „Neříkám své jméno cizím klukům,” lhostejně jsem pokrčila rameny. Bylo mi špatně z toho, jak mile jsem zněla. A přitom by stačilo jen malé odkašlání, arogantní výraz a všechno by mohlo být při starém. Jenže tím bych příliš riskovala.

„Jak myslíš, ale jen tak pro informaci - já jsem Ryan a tohle pako je Chaz,” ušklíbl se a já jsem zlehka kývla hlavou. Přesto mi na tom něco nesedělo. Kde je sakra Bieber? Není to tak, že bych si stěžovala, jen mi přijde podivuhodný, že jsem ho nikde nezahlédla. „Obvykle jsme tři, ale náš kamarád se ztratil někde v davu,” zachechtal se. „Chápu,” napodobila jsem jeho směšný výraz a porozhlédla se kolem. „Ráda jsem vás poznala, třeba se ještě uvidíme.” rozloučila jsem se a ignorovala Butlerův nářek, kterým mě žádal o tanec.

Ani nevím, jestli ještě umím tančit, ale nehodlám to zjišťovat zrovna s ním. Prozkoumala jsem snad každou masku a zahlédla skoro každou tvář, ale Bieber nikde. Ale jestli Butler mluvil pravdu, tak tady někde je. Znervózňuje mě ten pocit, že nevím, za co se skrývá. Nikdy nevím, čeho je schopný, takže mi zbývá jen jediná věc. Krýt si záda.

„Hledáš něco?” oslovil mě dost známý hlas. Ještě předtím, než jsem se otočila, tak jsem mučednicky stiskla oční víčka a v duchu proklela sama sebe. „Myslím, že ne,” v hlavě jsem si dala facku za to, jak divně tahle kravina vyzněla. Kdybych měla něco hledat, byl by to jedině tak zdravý rozum.