Dangerous Princess

44. As cold as ice

Z pohledu Faith:

Jakmile jsem naťukala kód, železné dveře se s hlasitým burácením odsunuly. Překročila jsem práh skladu, který jsem si pronajala už před dvěma lety, a nahmatala vypínač. Zářivé světlo nás oslepilo, takže jsme všichni zamžouraly. Zatímco já jsem se usmála, pyšná na všechna ta auta, která jsem s pomocí Jazmyn a Jaxona nastřádala, ostatní se udiveně porozhlíželi kolem sebe.

„Kde jsi ke všem těm autům přišla?” Alfredo zaskočeně zalapal po dechu. Neměl by být tak překvapený, protože tohle je to, kvůli čemu všichni jedeme v tomhle podělaném byznysu. Zapomněla jsem, že je to právě tahle láska a vášeň k autům, co mě vždycky dokázalo učinit šťastnou.

„Ukradla je,” Twist pohrdavě odfrkl, ovšem bylo na něm znát, že ani on nevychází z údivu. Nad jeho poznámkou jsem protočila panenky, protože jsem se s ním znovu nechtěla pouštět do hádky. Ani jedno z těch aut nebylo kradené. Dobře, přiznávám, že jsem je koupila za cizí peníze, ale to na tom nic nemění.

Otočila jsem se k Justinovi a dlaněmi se plácla do stehen. „Tak které si chceš půjčit?” Nemůžu uvěřit, že to vážně dělám. Kromě Jazmyn a Jaxona jsem v životě nikomu jinému ani jedno z těch aut nepůjčila. „Myslíš to vážně?” Oči se mu rozzářily štěstím, což mě přimělo roztáhnout rty do širokého úsměvu.

Zabořila jsem zuby do spodního rtu a několikrát zakývala hlavou. Po tom všem, co se stalo, je tohle úplná maličkost. „Doporučuju ti tohle,” obešla jsem dvě auta a zastavila se u bílého Audi R8, „koupili jsme ho v loni na jaře. Jazmyn se po něm může utlouct.” Z úst mi vyšel pobavený smích, ale v okamžik, kdy se mu ve tváři objevil smutný výraz, jsem mu věnovala omluvný pohled. „Promiň,”

„To je v pohodě,” lhostejně pokrčil rameny, „Jenom je těžké zvyknout si na to, že v tom jedou i Jazmyn a Jaxon.”

„Už nejsou malí, Justine,” připomněla jsem mu. Chápu, že pro ně chtěl jako nevlastní starší bratr jen to nejlepší, ale tohle byla jejich volba. Nemluvě o tom, že jsou mladší jen o pár měsíců. „Tohle můžete řešit později.” Twist nás otráveně pokáral, přičemž jsem po něm naštvaně šlehla pohledem. Nikdy nezavře klapačku.

Došla jsem pro správné klíčky, a vzápětí je hodila Justinovi. „Musíš ale vědět, že s tímhle nemůžeš jezdit třicítkou,” ušklíbla jsem se na něj. Jeho auto určitě skončilo někde na vrakovišti a pochybuju, že by dobrovolně chodil pěšky. „Nesnaž se být vtipná,” chtěl znít vážně, ale cukání koutků úst ho prozradilo.

Mezitím co ostatní vyšli ze skladu, Justin si sedl za volant a vycouval ven. V rychlosti jsem nasedla do červeného lamborghini. Zastavila jsem na příjezdové cestě vedle Justina a vystoupila. Nechávajíc motor nastartovaný jsem se opřela o kapotu auta.

„Takže zítra?” S obavami jsem se ujišťovala. Pořád si myslím, že by se měl Justin vrátit domů sám, ale nemůžu od toho neustále utíkat. Jednou bych to stejně musela udělat. Vsadím se, že máma šílí, takže je načase vrátit se do starých kolejí. Nevím, jak se zvládnu přetvařovat, když se toho tolik stalo.

„Počítej s námi,” Alfredo přitakal, zatímco Twistovi se to očividně příčilo. Chápu to, protože mu taky dlužím slušnou sumu peněz. Rozhodně bych se cítila líp, kdybych věděla, kolik po mně ti bastardi chtějí. Nechystám se jim ty prachy vrátit, protože je stejně nemám, jenže jsem se přesvědčila, čeho všeho jsou schopní. Nevím, jak daleko hodlají zajít.

„Musíme jet, pak se ozveme,” oznámil Twist během toho, co nasedal do auta. Alfredo, Reynolds a Morris ho následovali, mávajíc rukou na rozloučenou. O pár sekund později už po nich zůstal jen šedý kouř z výfuku, takže jsme s Justinem byli sami.