Dangerous Princess

7. O-ou

Z pohledu Faith:

Popadla jsem ze stolu svůj mobil, do kterého jsem zapojila sluchátka a strčila si je do uší. Ještě před tím, než jsem stihla pustit muziku a odejít ven, dveře se otevřely a prošla jimi máma s nákupními taškami v rukou. „Chystáš se někam?” zeptala se a tašky odložila na zem. Promnula si otlačené zápěstí a zula si boty.

„Jdu si zaběhat,” řekla jsem bez zájmu a přesto, že bych nejraději odešla, stále jsem postávala na samém místě. Kývla na znak pochopení a znovu otevřela ústa. „V kolik se vrátíš?”

„Záleží na tom?” znuděně jsem přenesla váhu na jednu nohu a proklínala sama sebe za to, že jsem nevypadla z domu už dřív. „Asi ne, ale jsem si jistá, že tam nevydržíš dlouho,” lhostejně pokrčila rameny. „Jak to myslíš?” vždycky mě dokáže vytočit, když vytáhne nějakou kravinu, které absolutně nerozumím, zatímco ona se cítí o něco chytřejší.

Možná to zní nějak špatně, ale už dlouhou dobu jsme spolu něco nepodnikly, takže nemám ani ten nejmenší důvod být k ní milá. O to samozřejmě ani nejde, protože v tom není ten problém. Ale pomyšlení na to, že by si víc přála být se svou druhou dcerou, je o něco horší. Já bych si taky přála být s tátou, ale na rozdíl od ní jsem se s tím prostě smířila a neutápím svůj žal ve vztahu s největším pitomcem na světě. Popravdě jejího přítele moc neznám a ani o to nestojím.

„Nemáš na sobě make-up ani podpatky,” poznamenala. „Takhle se mi líbíš víc,”

Už je to tady. Jelikož na sobě nemám nic, co by zvýrazňovalo můj obličej a na nohou mám obyčejný botasky, nejsem to tak úplně já. Copak můžu za to, že mám dvojče, které vypadá stejně jako já? To už snad nemůžu vyjít z pokoje bez toho, aniž bych na sobě neměla make-up? Ani já nejsem se svým vzhledem právě teď spokojená, ale strávit další hodinu u zrcadla jen proto, abych se lišila od Izabelly je příliš náročné. Vím, že jí chybí, ale nesnáším, když mě s ní srovnává, protože nikdy nezmění to, kým jsem.

„Proč to děláš Faith?” povzdechla si, čímž mě vyrušila z mých myšlenek. Zmateně jsem svraštila obočí a čekala až řekne, co se jí zase nelíbí. „Jsi velice oblíbená a vím, že od všech vyžaduješ svou pozornost, ale co tedy znamenají ty tajné schopnosti, které přede všemi tajíš?”

Měla na mysli boxovací pytel ve sklepě a všechno ostatní. Ví, že chovám k autům jistou vášeň a totéž i k bojovému umění, ale je jedna z mála. Diví se, proč o tom lidi se školy neví a já nemám ani nejmenší tušení, jak jí to vysvětlit. Ať už bych řekla cokoliv, musela bych lhát.

No, víš, mami, všeho, co mě táta naučil pořád využívám. Nedaleko odtud stojí nejdražší a nejrychlejší auta na světe, které víceméně vlastním já, jen o tom prostě nevíš. Dost často riskuju svůj život jen proto, abych zažila nějakou srandu a v žilách pocítila napětí a adrenalin. Do všeho jsem zatáhla nevlastní sourozence mého spolužáka, jehož máma s tebou pracuje. Jediná kladná věc je ta, že do toho Jazmyn a Jaxon šli dobrovolně, takže si nedělej starosti...

Kdybych to na ni všechno vybalila, pravděpodobně by skončila v blázinci nebo ještě hůř. Nikdy jsem před ní nemluvila ani o Bieberovi a ne jen kvůli tomu, že bych jí neměla co říct, ale pokud vím, tak spolupracuje s jeho mámou na různých projektech. Jestli je jeho máma stejná jako on, tak se divím, jak to s ní může vydržet, ale každopádně je mi to úplně fuk.

„Nevím, o čem to mluvíš,” dělala jsem blbou, což umím velmi dobře. „No tak, Faith,” úzkostlivě se na mě podívala svýma zeleným očima. Já jsem naštěstí zdědila hnědé po tátovi a jsem za to ráda. „Podívej se na sebe,” rukama sjela podél mého těla. „Vypadáš tak obyčejně a přesto přenádherně. Proč spolu nemůžeme vycházet, jako ostatní matky a dcery? Můžeš mi říkat všechna svá tajemství a já ti budu dávat rady, jako jsme to dělaly s-”