Dangerous Princess

63. Jack Daniel's

Z pohledu Faith:

Projíždějíc ulicí podél potemnělého parku, na který dopadalo pouze světlo z pouličních lamp, jsem pořádně šlápla na plyn. Nejméně tři hodiny jezdím po noční Kalifornii a projíždím všechny zapadlé uličky. V mém případě je to mnohem lepší, než zběsilá jízda po dálnici, protože tam bych musela brát ohledy na ostatní auta, která by mě akorát zdržovala.

Ačkoli se zoufale snažím nemyslet na to, že se McCurry dál loudá po světě a snaží se mě dostat za každou cenu, má mysl ne a ne přestat žvanit. Tichý hlásek v hlavě mi pořád dokola připomíná, jak se to všechno podělalo, jako bych to beztak dávno nevěděla.

Byla jsem rozčílená, a i když ze mě ten vztek částečně vyprchal, pořád jsem se nemohla vrátit domů. Nejenže jsem se nechtěla pohádat s mámou, která teď jistě vyšiluje, ale taky jsem chtěla být chvilku sama. Jindy bych řekla, že si potřebuju roztřídit myšlenky, jenže čím víc nad tím uvažuju, tím rychleji mi dochází, že už není o čem přemýšlet.

McCurry mi nedá pokoj. Twist mě nikdy nepřestane nenávidět. Máma mě teď bude hlídat na každém kroku. Nikdy se neodvážím říct tátovi pravdu. Všichni kvůli mě riskují životy. A Justin? Ten ode mě očekává něco, co mu nejsem schopná dát.

Dospěla jsem k mnoha závěrům, ze kterých neplyne nic pozitivního. Jak mám tohle všechno spravit?Jak se mám zbavit McCurryho, být upřímná k tátovi a přijmout  city k Justinovi? Jasně; nikdy mi vyloženě neřekl, co po mně chce, ale to ani nemusel. Touží po normálním vztahu a já nejsem schopná mu jeho přání splnit.

Jakmile na mě začala padat únava, tak jsem potřásla hlavou a odbočila k nejbližší non-stop trafice. Nutně potřebuju dávku cukru a další krabičku cigaret. Zaparkovala jsem auto na kraji cesty, nechávajíc klíčky v zapalování. Sáhla jsem do přihrádky pro peněženku, s níž jsem se vydala k obchodu.

V uličce se sladkostmi jsem popadla dvě snickersky a položila je na pult. „Ještě jedny marlboro," oznámila jsem a prodavač se otráveně natáhl pro krabičku, jako bych ho svým nákupem obtěžovala.

Vyčkávajíc, až naťuká na kase cenu, jsem pohledem bloudila mezi lahvemi alkoholu za jeho zády na horní polici. Zničehonic mě napadlo řešení, jak vytěsnit z mysli všechny problémy a užít si zábavu po zbytek noci. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu to asi nebyl jeden z mých nejlepších nápadů, ale co se může stát?

„Bude to všechno?"

„A ještě tu whisky," rozhodnutě jsem prohlásila, kývajíc hlavou na lahev Jacka Danielse.

Prodavač za pultem po mně hodil nejistý pohled, jako by se mě tázal, jestli si z něj nedělám legraci. „O-obávám se, že tu vám nemohu prodat," nejistě zakuňkal, přičemž jsem obrátila oči v sloup.

„Teď mě dobře poslouchejte," zavrčela jsem a naklonila se k němu nebezpečně blízko. „Mám za sebou dlouhý týden a nemám náladu se s vámi dohadovat. Takže mi tu lahev normálně prodáte, anebo si ji prostě vezmu."

Ruce jsem spojila na desce pultu a falešně se usmívala. Chvilku si mě nejistě měřil pohledem, až přede mě nakonec postavil mého kamaráda Jacka. Hádám, že neměl zájem nechat se ode mě otravovat. Fakt, že se mě chce co nejrychleji zbavit, mi ale vůbec nevadil.

Když mi to všechno naúčtoval, tak jsem mu podala požadovanou částku. Pobrala jsem svůj malý nákup a následně vytáhla z kapsy dalších dvacet dolarů. „Tady je dvacka navrch," ušklíbla jsem se. „Abyste neřekl, že nejsem grand."

Vrátila jsem se zpátky do auta, pokládajíc všechny věci na sedadlo spolujezdce. Rozbalila jsem jednu tyčinku Snickers a pak už jen vycouvala zpátky na silnici.