Dangerous Princess

46. It's time to be honest

Z pohledu Justina:

Užasle jsem sledoval dění před sebou a připadal si jako ve špatném filmu. S Faith jsme byli pryč pouhý týden, a dokonce i za tak krátkou dobu se mnohé změnilo. Má pozice na škole zůstává stejná, ale jsem ji vědom toho, že její budoucnost už tak růžová nebude. Jak k tomu, zatraceně, mohlo dojít? Zahrávají si s námi, jenže tohle není vhodná doba rozjet nějakou stupidní hru.

Měl jsem možnost vidět opravdovou Izabellu na vlastní oči, avšak bylo těžké tomu uvěřit. Doteď jsem měl pocit, že je to prostě jen smyšlená postava, že neexistuje. Každopádně všechny ty řeči byly pravdivé. Vypadá úplně stejně jako Faith. Jen stěží se by se na jejich vzhledu dalo najít alespoň pět rozdílů.

Sice jsem s ní nemluvil osobně, ale jsem si jistý, že ty zvěsti nelhaly. Povahově se od Faith liší; jako by byla dvojčata, a přitom každá z jiné krve. Ale i tak musím přiznat, že mnou při pohledu na ni něco zacloumalo. Na malý okamžik jsem si vážně přál, aby to byla doopravdy ona, s kým jsem tehdy trávil čas. A nebylo se čemu divit. Byla nádherná, ale jiným způsobem. Zatímco Faith svou krásu používala jako zbraň, Izabella ani nevěděla, že ji má.

Přestože se snažila nedávat najevo svou slabost, nedokázala zamaskovat smutek a zklamání v očích. Faith ji přímo srazila k zemi. Její slova jí ublížily. Svým způsobem se důvod jejího rozčilení dá chápat, ale měla by mít na paměti, že to není Izabella, kdo ji zradil, a dokonce ani všichni na škole.

Ze zamyšlení mě probral šum roznášející se po chodbě. Jako by se spolužáci probrali z transu a nutně to museli začít rozebírat. Při pohledu na dotčený pohled Faith a povýšené výrazy těch dvou idiotek jsem se zachmuřil. Neřekl bych, že se karty obrátily zrovna v pravou chvíli.

Obě dvě, Ciara i Britney, se otočily na vysokých podpatcích a nasměrovaly si to k východu. Jakmile se hloučky lidí, které doteď stály na chodbě, vrátily zpět do třídy, najednou všechno utichlo. Po celé škole se rozeznělo zvonění ohlašující začátek hodiny. Stejně jako Faith jsem ho ignoroval, uvažujíc nad tím, co bych měl říct.

Dřív než jsem stihl otevřít ústa, prošla kolem mě, jako bych byl neviditelný. „Počkej,” vyhrkl jsem a chvatně ji uchopil za zápěstí. „Nedotýkej se mě,” zasyčela, vytrhujíc se z mého sevření. Zaskočeně jsem se stáhl a upřel na ni zamračený pohled. Takže to po tom všem budu já, na kom si bude vylívat vztek?

Když si všimla mého výrazu, sklíčeně si povzdechla. „Promiň,” zamrmlala, „prostě musím začít jednat, nemůžu jen tak nečinně sedět ve třídě a snášet všechny ty nenávistné pohledy. Všechno to musí mít nějaký důvod, protože by se Ciara s Britney nehrabaly v mém pokoji bezdůvodně.”

Zatímco si frustrovaně tahala za kořínky vlasů, já jsem v hlavě zpracovával její slova. Poněvadž jsou naprosto hloupé a samy by na něco takového nepřišly, měla pravdu. Někdo je k tomu musel navést. Přesto si ale nemyslím, že je tohle právě to, s čím by si měla Faith lámat hlavu. Zjistily pravdu, a to už nic nezmění.

„Jsou to krávy, nestojí ti za to,” zabručel jsem, snažíc se ji přesvědčit, že si klidně může najít nějaké jiné poskoky. Se svou krásou umí dobře zacházet, a proto si myslím, že pro ni bude jednoduché získat zpět všechno, co během toho týdně ztratila.

„Já vím, že jimi pohrdáš, Justine,” Povzdechla si, přičemž jsem souhlasně přitakal. Líp bych to neřekl. „Ale musím je získat zpátky.” Řekla pevným tónem hlasu. Je to její rozhodnutí a já jí v tom nemůžu bránit, ale pravdou je, že i ona sama jimi opovrhuje. Ve skutečnosti je nepotřebuje, ale jsou její takzvanou bránou do starého života.