Dangerous Princess

27. The biggest liar ever

Z pohledu Faith:

Stála jsem naproti Bieberovi a nervózně si hrála s prsty na rukou. Neřekl nic, jen na mě upíral svůj zvědavý pohled. Některá část mě věděla, že se něco takového jednou stane, ale ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo zrovna tohle. Možná jsem všechny ty lži doteď vytahovala jako esa z rukávu, ale opravdu netuším, jak vysvětlím takovou situaci. Jestli si máma všimla mého auta před domem, určitě přijde sem nahoru a všechno bude v háji.

„Je to tak, že...,” nadechla jsem se a spoléhala na to, že mě nejlepší lži napadnou během nanosekundy, kdy už není cesty zpět. „Nelži mi,” rázně odsekl, přičemž trhl hlavou ke straně. Jeho drsný hlas mě překvapil natolik, až jsem na malou chvilku zaváhala, jestli třeba nepřišel čas tuhle šarádu ukončit.

Jako by se hodný Bieber vytratil a stál přede ten samolibý kluk ze školy, kterého bych nejraději nakopala do zadku. Jelikož se ta Faith, kterou zná, začala drát na povrch, měla jsem sto chutí začít křičet. Občas mívám menší problémy se vztekem, ale nikdy mi to v životě nijak nepřekáželo. Vždycky jsem to vyřešila zcela jednoduchým způsobem; vydat se do skladu, ze kterého jsme s Jazmyn a Jaxonem udělali prostorné místo, kde schováváme všechna auta, a nasednout do Lamborghini s černými skly. Kéž bych to mohla udělat i v tuhle chvíli.

Úpěnlivě jsem si povzdechla a sedla si na točící židli. „Nemám důvod ti lhát,” pokrčila jsem rameny. Samozřejmě to nebyla pravda, protože mám těch důvodů nejméně stovky. Kdyby zjistil, že ho celou dobu tahám za nos, nenáviděl by mě za to. Tedy pokud to jde ještě víc.

„Tak proč mě tvoje máma nesmí vidět?” chytře nahnul hlavu vpravo. Kdybych odpověděla rovnou, neměl by žádné pochybnosti, jenže něco takového bych si musela týdny nacvičovat před zrcadlem. „P-protože nesmí vidět ani mě,” zčásti jsem říkala pravdu, ale určitě nemám v plánu být doslova upřímná. Řekněme, že mu prozradím, jak to skutečně je. Jen tu pravdu trochu zkrášlím.

Pohledem mi naznačil, že neví, o čem to mluvím. Jelikož to znělo komicky, tak se mu ani nedivím. „Je to na dlouho,” upozornila jsem ho, tajně doufajíc, že třeba spěchá. „Mám čas,” jedinými dvěma slovy dokázal pohřbít naději na zachránění situace. Paráda.

Vzpřímeně jsem se posadila a zhluboka se nadechla. Čekal, že začnu vyprávět, ale problém byl v tom, že jsem nevěděla, jak to vysvětlit. Stalo se toho tolik a když mu teď řeknu pravdu - třeba jen částečně - budu se muset vrátit až na samý začátek. „Já...,” tohle je snad poprvé za celý můj život, co nemám slov. Hádám, že to nebude jen špatným dnem.

„Začni u plesu,” napověděl mi. Měla jsem vědět, že ho bude pořád zajímat, proč jsem zdrhla. Nikdy se mě na to totiž neptal. „Š-šla jsem tam místo Faith,” zakoktala jsem, přestože jsem to neměla v úmyslu. „Nemohla přijít, ale chtěla tu korunku,” odkašlala jsem si a svraštila obočí, protože jsem vlastně stále nevěděla, kdo korunku vyhrál. „Tak to tě asi potěší, žes vyhrála,”

Překvapeně jsem na něj vyvalila oči. Když nastaly problémy s Twistem, přestala jsem ten ples považovat za důležitý, ale teď? Vyhrála jsem? V těch šatech, co přitahovaly příliš pozornosti, a s tím sladkým úsměvem? Páni.

„Ale odešla jsi, takže korunka už není tvoje. Mohli jsme tam stát spolu, jenže místo toho jsem byl středem pozornosti s Holly,” nechutně pokrčil nos. Zalapala jsem po dechu. Ta čubka má mojí korunku? Předpokládala jsem, že králem plesu bude Bieber, ale ona je ten poslední člověk, který by si to zasloužil. Tak či onak, má něco co patří mně. A já jsem až moc velký sobec na to, abych jí to přenechala.