Dangerous Princess

64. In love

Z pohledu Justina:

Celý ten kouzelný okamžik narušila Faithina náhlá chuť zvracet. Právě klečí u záchodové mísy, kam opakovaně vyklápí obsah svého žaludku, zatímco já stojím za ní a držím jí vlasy. Navzdory tomu, že to bylo kapku nechutné, jsem se neubránil malému úsměvu. Stále jsem po těle cítil její doteky a na rtech chuť Jacka Danielse a čokolády. 

„Jsem odporná," poznamenala Faith, na což jsem se krátce zasmál. „Líbím se ti, i když jsem odporná?"

Nad její otázkou jsem pobaveně překroutil očima. Pořád neměla ani ponětí o tom, co říká. „Ještě budeš zvracet?" Změnil jsem téma a naklonil se jí přes rameno, abych se jí zadíval do obličeje. Dokonce i přes to, že vypadala naprosto ztrhaně, měla na rtech ten svůj lišácký úsměv.

„Snad ne," odvětila a s mojí pomocí se vyhoupla na nohy. „Jsem unavená,"

„Chceš, aby ti pomohl převléknout se?" Navrhl jsem a záhy si uvědomil, že to nebyl dobrý nápad. Faith na mě netečně zírala, omámená ze zbytku alkoholu v krvi. „N-nebo to můžeš udělat sama," s rudými tvářemi jsem zakoktal.

„Jo, myslím, že to zvládnu," uchechtla se, natahujíc se pro pyžamové kraťasy a tričko.

Stál jsem jako sloup na místě a po několika vteřinách mi došlo, že čeká, až odejdu z koupelny. V duchu jsem si dal facku za to, jak hloupě jsem musel vypadat. Vrátil jsem se tedy do jejího pokoje, kde jsem trpělivě vyčkával.

Z koupelny šel slyšet zvuk tekoucí vody a o pár minut později za mnou Faith přišla. Beze slov se nasoukala pod peřinu, poklepávajíc rukou na volné místo vedle sebe. „Zůstaneš se mnou?"

S potěšením jsem kývl hlavou a lehl si vedle ní, ačkoli jsem si nebyl jistý, zda je to správné. Nikdy se mezi námi nic takového neodehrálo, navíc v posledních dnech byla dost odtažitá. Užívajíc si každou nanosekundu v její nepatrné blízkosti jsem se oddával těm matoucím citům, které k ní chovám.

„Bojím se zítřka," hlesla, přičemž se mi na tváři objevila nechápavá grimasa.

„Proč?" Tázavě jsem se jí zadíval do očí, odkud zničehonic vyprchala všechna radost.

„Protože tohle skončí," zašeptala, „protože zase bude jenom kamarádi."

V tu chvíli mě bolestně píchlo u srdce, ačkoli k tomu nebyl sebemenší důvod. Vždycky jsme byli jenom kamarádi, nebo se mýlím? Doslova se v tom ztrácím. Doteď jsem měl pocit, že nechce, abychom byli něco víc. Několikrát jsme se nechali unášet vzájemnou touhou, jenže to všechno pominulo následující den v zapomnění. Ale třeba to zítra bude jinak.

„Nemusí to tak být," chlácholil jsem zároveň ji i sám sebe.

Sama přece věděla, že stojím o něco víc. To Faith byla ta, kdo mě od sebe neustále odháněl. Ale po tom, čím vším jsme si společně prošli, bych od ní stejně nedokázal odejít. Nezvládl bych vrátit se ke starému životu a dělat, že se nikdy nic nestalo. Existuje něco, co nás bude už navždycky spojovat.

„Miluješ mě, Justine?"

Její otázka mě vyvedla z míry natolik, že jsem zapomněl i to, jak se dýchá. Důkladně jsem si prohlížel její klidný výraz ve tváři a rozhodně se nezdálo, že by si dělala legraci. Dal bych všechno za to, aby se hned rozesmála a brala to jako vtip.

Co jí mám říct? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Vůbec by mě nenapadlo, že se zeptá zrovna na tohle. Mám ji rád a chovám k ní hluboké city, které nedokážu jen tak popsat. Udělal bych všechno pro to, aby byla šťastná, protože mi na ní záleží. Jestli to není láska, tak co potom?