Dangerous Princess

20. It's not a date

Z pohledu Faith:

Běhala jsem po domě jako splašená a přemýšlela o tom, co si vzít na sebe. Mohla bych u toho v klidu sedět, ale myslím, že by mě ta nervozita rozcupovala na kousky. Co když se to provalí? Nechápu, proč si pokládám takovou stupidní otázku, když je to nadmíru jasné. Bieber se všem bude chlubit, že našel dívku z plesu a ještě dneska se to všichni dozví. Jak to budu všem lidem kolem vysvětlovat? Jak to vysvětlím mámě? A jak vůbec dokážu zahrát svůj opak, když jsem s tím měla potíže i na plese? Všechno tohle jen kvůli jednomu stupidnímu náramku, který má pro mě nespočetnou cenu.

Během chůze jsem si nervózně hryzala nehty a pohledem tikala na hodiny. Proboha, jak se mám stihnout přichystat za čtyřicet minut? Vydala jsem ze sebe stísněný povzdech a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem svou skříň a přemýšlela, jak zkombinovat oblečení. Nesmím mít věci s ostny, žádný make-up a už vůbec ne podpatky. Jsem v háji.

Hodila jsem na postel upnuté béžové džíny a k tomu volné bílé tílko. Vyřítila jsem se z pokoje jako střela a běžela na půdu. V duchu jsem se modlila, abych aspoň jednou měla štěstí. Stejně jako minule jsem procházela krabici za krabicí. Když jsem se to chystala vzdát, tak se v jedné z pomuchlaných krabic objevily kotníkové botasky a lehká světlá bunda. Přesně to, co jsem hledala.

Vrátila jsem se s tím do pokoje a postupně na sebe všechno naházela. Přešla jsem do koupelny, kde jsem přistoupila k zrcadlu. Mezitím, co se nahřívala žehlička vlasy, nanesla jsem si na rty lesk bez barvy a řasy přetřela zlehka řasenkou. Přelakovala jsem si nehty z černé na světle růžovou. O několik minut později jsem pečlivě žehlila nahřátou žehličkou každý kudrnatý pramínek vlasů. Ignorovala jsem ten neurotický pocit a postavila se v pokoji před obří zrcadlo.

Potlačila jsem nutkání začít křičet a nadechla se zdráhavým dechem. Ta podoba je přímo neskutečná. Tak moc se od Izabelly liším, a přitom jsme skoro jedna a ta samá osoba. Žádné oční linky, potrhané džíny ani kudrliny ve vlasech. To nejsem já. Dobrovolně se stávám vlastní noční můrou, jsem jako magnet na problémy. Ale je pozdě z toho vycouvat.

Sklopila jsem zrak ze své tváře k mému obyčejnému outfitu, ve kterém jsem si nepřipadala ve své kůži. Tohle zvládnu. Zahraju si na své dvojče tak nejlíp, jak jen dokážu a budu to považovat ta prostou hru. Donutím Biebera, aby přestal vyhledávat mou společnost. Bude to poprvé a naposled, co spolu strávíme odpoledne; ovšem já jako Izabella. Jak se to mohlo všechno tak moc zkomplikovat?

Vyhrabala jsem v šatníku tu neobyčejnější kabelku, kterou jsem mohla najít. Kupovala ji máma, nejspíš za ní někde na trhu dala dvacet babek, jak frustrující. Ale je ve světlé barvě, takže mi alespoň bude ladit k oblečení.

Seběhla jsem po chodech dolů a naházela do ní všechny potřebné věci. Pro jistotu jsem s sebou vzala i lahev čisté vody, pro případ, že by se mi z Biebera chtělo zvracet. Nad svou myšlenkou jsem se sama pro sebe zasmála a chystala se k odchodu. Jakmile jsem položila ruku na kliku, zvenku se ozval mámin hlas, zřejmě s někým telefonovala.

Tiše jsem zaklela a vystartovala k zadnímu východu. Kdyby mě takhle viděla, zřejmě by dostala infarkt. Odemkla jsem zadní dveře od domu, ale jako naschvál mi to trvalo celou věčnost. Když jsem uslyšela její kroky, které se zdály být několik metrů ode mě, málem jsem vyletěla z kůže.

Konečně jsem se dostala ven a nasála do sebe čerstvý vzduch. Dveře jsem pouze zavřela, protože na zamykání nebyl čas. Co nejrychleji jsem běžela pryč ze zahrady a proletěla brankou jako střela. Kdy už tenhle proradný den konečně skončí?