Dangerous Princess

66. Betrayal

Z pohledu Faith:

Následujících deset minut jsme se vzájemně překřikovali a nadávali si. Skoro všichni chtěli být součástí poloviny, která obrátí Las Vegas naruby. Vlastně mě to vůbec nepřekvapovalo, jen jsem doufala v jejich odvahu a statečnost ujmout se toho horšího úkolu. Já jsem ale měla jasno. Věděla jsem, do jaké skupiny budu patřit.

„Drže už, sakra, huby!" Twist vypěnil a zařval tak hlasitě, že to dozajista muselo být slyšet až v přízemí. Kupodivu všichni ztichly, probodávajíc se navzájem zlostným pohledem. Nebyli hloupí a určitě tušili, kdo se kam zařadí.

„Co máš za problém? Snažíme se tady domluvit!" Jazmyn po něm vyštěkla, přičemž jsem se neubránila tichému smíchu. Vymyslela druhou část plánu a rvala se o to zuby nehty, jenže ona je zrovna ta, kterou budu potřebovat u sebe.

„Domluvit? Řvete tady jeden přes druhýho, protože nikdo z vás nemá koule na to, aby se postavil McCurrymu tváří v tvář!" Twist se ironicky zasmál a já jsem bohužel mohla jedině souhlasit.

„No tak, lidi," pokoušela jsem se je povzbudit, „trochu odvahy."

Jaxon pohrdavě odfrkl. „Twist a Benson," k mému překvapení se zatvářil přímo znechuceně, „statečná dvojka, dva blázni!"

Překroutila jsem nad tím očima, aniž bych se k tomu jakkoliv vyjádřila. Omlouvalo ho jedině to, že pociťoval skličující strach z porušení pravidel našeho byznysu. Ale tohle už není jenom o tom. Jde o něco víc, a proto to některé z nás bude něco stát. Někteří se zkrátka musí obětovat a poprat se s tím.

„Jestli se bojíš, tak odsud vypadni," Twist po něm šlehl naštvaným pohledem. „S takovým sráčem nebudu spolupracovat."

Všimla jsem si, jak Jaxon zaťal ruce v pěst a jak se Jazmyniny oči nebezpečně zúžily do malé škvírky. Jelikož mi došlo, že to nesmíme nechat zajít dál, rozhodla jsem se zakročit. „S tímhle přístupem se nikam nedostaneme," postěžovala jsem si. „Musíme to rozseknout, stejně všichni víte, čeho byste se měli ujmout."

Nastalo hrobové ticho, čímž mi všichni nedobrovolně dali za pravdu. Udělala jsem pár kroků směrem ke Twistovi a zůstala stát vedle něho, očekávajíc další příchod. V duchu jsem vysílala modlitby a pozorovala, jak Jazmyn sklonila hlavu. No tak, Jazzy, nezklam mě.

Nakonec se přeci jen s tichým povzdechem vydala k nám. Pokřiveně se na mě usmála a já jsem doslova cítila napětí, které jí kolovalo tělem.

Flores chtěl nejspíš prokázat svou odvahu, a tak se dal do kroku. V půli cesty jsem ho ale zastavila svým nesouhlasným pohledem. Druhá skupina potřebovala vůdce a on jediný byl toho hoden. Vystřídal ho Morris, který se se zaťatou čelistí postavil vedle Twista.

Flores, Jaxon a Reynols zůstali stát na druhé straně pokoje. Tři a čtyři. Zbývali jen Justin a Izabella, na což mi došlo, že jedna skupina bude v převaze. Ačkoli oba měli ve tvářích pochybovačné výrazy, nebyl k tomu žádný důvod. Justin umí dobře řídit a Izabella uspěla v mých lekcích sebeobrany. Se svěšenými rameny váhavě vykročila, a jakmile se ocitla po mém boku, povzbudivě jsem na ni mrkla.

„Justine," Flores opatrně vyslovil jeho jméno. Místo toho, aby mu Justin věnoval pozornost, se mi svým pohledem zavrtával hluboko do očí. Tušila jsem, co po mně chce, jenže jsem mu nemohla vyhovět. Opravdu bude lepší, když zůstane s Floresem ve druhé skupině. Nemohla jsem dovolit, aby mě jeho přítomnost jakkoli rozptylovala, takže to bylo pro dobro nás obou.

Uhnula jsem zrakem ke straně, čímž jsem ho donutila přestat otálet. Jeho naštvaný výraz, když šel směrem k Floresovi, mi jakoby vpichoval pod kůži tenké jehly. Nesnáším to. Ty překážky, které se mezi nás staví, ten strach z jeho ztráty. Neznám to, a tak se s tím neumím vypořádat.