Dangerous Princess

45. Return

Z pohledu Faith:

„Otevři!” Zpoza dveří se ozýval mámin rozčilený hlas. Ignorujíc fakt, že jsem to přepískla, jsem si rychlostí blesku házela do prostorné kabelky věci do školy. Neustále jsem si namlouvala, že to bylo pro její dobro. Nikdy jsem si nemyslela, že by tenhle podělaný byznys mohl ohrozit její život. Jenže nevím, jak daleko ti psychopati hodlají zajít, takže musím být připravená na cokoliv.

„Okamžitě udělej, co jsem ti řekla!” Několikrát zabouchala na dveře, přičemž jsem překroutila očima. Proč si myslí, že bych ji poslechla? Nikdy jsem nedělala to, o co mě žádala.

Pohledem jsem zavadila o hodiny a zjištění, že škola začíná za půl hodiny, ve mně vyvolalo panický záchvat. Otevřela jsem skříň, odkud jsem vytáhla z vrchu hromady čisté oblečení, a pospíchala do koupelny.

Vlasy jsem si svázala do drdolu, svlékajíc ze sebe Floresovy hadry. Vešla jsem do sprchy, kde jsem na sebe nechala dopadávat hřejivé kapky vody. Neměla jsem ani čas si tu příjemnou chvilku relaxace užít, protože dnešek nebyl zrovna nejvhodnější den na to, abych přišla do školy pozdě. Už tak budu muset čelit všem těm zvědavým pohledům a otázkám, nechci to ještě zhoršovat.

Popadla jsem gel a důkladně si ho rozetřela po celém těle. Jakmile jsem ze sebe smyla pěnu, zastavila jsem tekoucí vodu a vyšla ze sprchového koutu. Obmotala jsem si kolem sebe osušku, otírajíc ručníkem zamlžené zrcadlo. Při pohledu na svůj odraz jsem se zamračila. Na to abych na sebe naplácala make-up a vžila se do role typické arogantní Benson, mi určitě nebude stačit pouhých pár minut.

V duchu jsem zaklela a oblékla si spodní prádlo. Přes hlavu jsem si přetáhla upnuté tričko s krajkovými rukávy. Během toho, co jsem se soukala do krátké sukně, jsem volnou rukou hledala kosmetickou taštičku. Když jsem ji konečně našla, v rychlosti jsem ji rozepnula, snažíc se najít ten nejsilnější make-up.

Na obličej jsem si ho napatlala snad tunu, avšak ani to nestačilo k tomu, abych jeho pomocí zakryla obrovský škrábanec na tváři. Použila jsem nejméně tři druhy pudrů, ale když mi došlo, že se snažím zbytečně, úpěnlivě jsem si povzdechla.

Na oční víčka jsem si udělala tenkou černou linku a na řasy nanesla několik vrstev řasenky. Doplnila jsem to tužkou, díky které byly mé oči o dost výraznější. Najednou jsem si připadala jako jiný člověk. Přestože jsem se cítila silná a celý tenhle vzhled pokaždé přiměje ostatní, aby přede mnou smekali, nějaká malá část uvnitř mě to nechtěla. Jako bych po tom všem neměla zájem být nadále ta žádaná osoba, se kterou se chce každý kamarádit.

Vrátila jsem se zpět do pokoje a do kabelky naházela několik šminek. V okamžik, kdy jsem se otočila a uviděla se ve velkém zrcadle, jsem vytřeštila oči. Dospěla jsem k názoru, že tričko s krátkým rukávem a minisukně nebyla dobrá volba. Fialové modřiny po celém těle byly tak výrazné, že by si jich všiml i slepý. Přiznávám, že to nedává žádný smysl, ale rozhodně nemám čas zabývat se svou inteligencí pod bodem mrazu.

Svlékla jsem se a polonahá se přehrabovala ve skříni. Natáhla jsem si na sebe tmavé džíny a tričko zakryla svetrem až ke krku, kde jsem stále měla otisky prstů toho parchanta. Vrhla jsem na sebe zlostný pohled do zrcadla, natahujíc se pro kabelku.

Vyletěla jsem ze dveří a prošla kolem mámy, jako by byla neviditelná. „Kam si myslíš, že jdeš?” Okřikla mě, pochodujíc za mnou až ke schodům. „Do školy,” odsekla jsem a sestupovala dolů tak rychle, jak jen to šlo. Zabočila jsem do kuchyně, kde jsem si nacpala do úst lívanec s marmeládou a vypila sklenici džusu. Můj žaludek ani tak nepřestával kručet, ale prozatím to bude muset stačit.