Dangerous Princess

1. Queen or a Killer? Both.

Z pohledu Faith:

Společně s Britney a Ciarou jsem prošla hlavními dveřmi, které vedly do školy. Nesnáším to tu a zároveň miluju. Učitelé jsou na mě zasedlí, i když průměr mám docela v pořádku. Pokaždé, když dostanu dobrou známku a oni to zřejmě nečekali, můžu se potrhat smíchy z jejich výrazu. Ze začátku mě měli za někoho, kdo nemá v hlavě ani špetku znalostí, ale později se to změnilo. Většina z nich je na mně zasedlá už dlouhou dobu a mě se nelíbily ty jejich posměšné úškrny, kdykoliv jsem dostala špatnou známku. Něco v tom svým malým mozku určitě mám, ale většinou nad nimi vyhrávám s pomocí taháků. Kdybych měla špatný známky a nebo dokonce propadnout, bylo by mi to jedno. Ale ti chytráci by z toho měli dobrý pocit, zatímco já bych byla jejich obět. Nerada prohrávám, i kdybych kvůli tomu měla prosedět celý den nad učebnicí matematiky, nenechám je vyhrát.

Procházela jsem uprostřed školní chodby a po mém boku kráčely Britney a Ciara. Jako obvykle se z každé strany ozývaly pozdravy a lichotky ohledně mém novém oblečení. Usmívala jsem se a nechala vlasy, aby mi vlály v jemném vánku.

Zastavila jsem se u své skřínky, kde jsem zadala kód a ona se otevřela. V zrcátku, které jsem měla připevněné zevnitř na dveřích jsem si zkontrolovala vlasy a make-up. Z kosmetické taštičky jsem vytáhla rudou rtěnku a přejela si s ní po rtech. Vyšpulila jsem na sebe do zrcátka rty a hrdině se usmála nad svým vzhledem.

„Faith, jdeš?” otočila jsem se na Ciaru, která stála vedle mé skřínky s učebnicemi v ruce. „Ehm.” nadzvihla jsem obočí a rukou ukázala na svou skřínku. „Jasně, promiň.”

Odstoupila jsem o kousek dál a sledovala Ciaru, která se přehrabovala v mé skřínce hledajíc učebnice na první dvě hodiny. Jednu ruku jsem si položila na bok a netrpělivě poklepávala podpatkem o podlahu.

Ano, možná vám to přijde zvláštní, ale já je do něčeho takového vůbec nenutila. Chtějí to dělat, lépe řečeno mě rády obsluhují. Zvykla jsem si a nemám s tím problém. Je to práce, kterou by chtěla dělat každá holka na škole jen proto, aby byla blízko mě. Mají mě za nejoblíbenější holku na škole. Nikdy jsem tohle místo dostat nechtěla, oni mi ho dali.

S Ciarou jsem šla do třídy, zatímco Britney zabouchla mou skřínku. Doběhla nás a společně jsme prošly dveřmi. Namířila jsem si to ke své lavici, ve které díky Bohu sedím sama. Ciara položila na stůl mé učebnice a posadila se vedle Britney. Sedí hned přede mnou, což je jediná dobrá věc. Do třídy vstoupil učitel matematiky, kterého z celé své duše nenávidím a myslím, že je to oboustranné.

S hlasitým bouchtutím jsem odložila na stůl svůj tác, na kterém bylo něco, čemu v téhle jídelně říkají jídlo. Jídelna je rozdělena na dvě části. V té první sedí lidé, kteří něco znamenají a nebo jsou prostě v pohodě, zatímco v té druhé je banda šprtů.

Nabodla jsem na vidličku těstoviny a strčila si je do úst. Udělala jsem znechucenou grimasu a jelikož mi nezbývalo nic jiného, než ten hnus spolknout, udělala jsem to. Odšroubovala jsem víčko od limonády a odpila si. Nestihla jsem ani zjistit jestli to chutná líp, než ten zbytek, protože jsem spatřila něco, co vypadalo hůř, než celý tenhle oběd.

„Co to je?” zamrařila jsem se a pohledem probodla Britney, která se snažila dostat z jazyka odpornout chuť těstovin. „Co myslíš?” hrála na blbou, i když moc dobře věděla, co mám na mysli. „Tohle!” řekla jsem přísně a strhla jí z krku šálu, kterou musela koupit někde ve výprodeji.

„Musím to nosit, dostala jsem ji k svátku od babičky.” sklopila pohled a vidličku odložila na talíř. „Tak laskavě vysvětli tvé babičce, co se dneska nosí, a co ne.” natáhla jsem šálu a pořádně ji napla, abych ji mohla jedním tahem roztrhnout. „Faith!” přerušil mě křik Britney, který se nesl celou jídelnou. „Je to oranžový!” zhnuseně jsem vyplivla svou poznámku a Ciara, která to celé sledovala jen horlivě přikyvovala. Britney si povzdychla a pohledem mě prosila, abych to nedělala. Jsem si jistá, že jí ta šála vůbec nezajímá, ale kdyby její babička zjistila, že už ji nemá, byla by na ni naštvaná, což nemůžu dopustit. „Fajn.” zavrčela jsem a hodila po ní ten kus hadru. „Ale ať už to na tobě nevidím.”