Dangerous Princess

25. Love doesn't exist

Z pohledu Faith:

Čekala jsem, dokud Bieber nevyjde z květinářství, a přitom předstírala zájem o nejnovější kousky oblečení ve výloze vedlejšího obchodu. Myslím, že slovo nejnovější u nich nemá ten správný význam, protože většinu oblečení z téhle kolekce mám doma už přes týden.

Jakmile Bieber vyšel i s rudými růžemi, sama pro sebe jsem se přihlouple usmála. Už dávno jsem se přestala zajímat o to, že bych si s ním normálně nikam nešla. Snažím se co nejvíc ignorovat ten fakt, že se vydávám za někoho, kdo ve skutečnosti nejsem. Je to tak lepší; pro nás oba. Když jsme spolu a já předstírám, že jsem Izabella, chová se jinak. Je ohleduplný, laskavý.

„Chce tě pozvat na rande, no není to k popukání?” vedle mě se ozval ironický smích, který patří jen jedné osobě. V duchu jsem tajně zaklela a otočila k ní hlavu. „Jazmyn,” kývla jsem hlavou na pozdrav a její pichlavou poznámku vypustila z hlavy. „Co tady děláš?”

„Co já dělám?” S falešným úsměvem zalapala po dechu. „Neměla bych se ptát spíš já tebe?” nadzvedla obočí a jednu ruku si položila na bok. Super, tohle určitě jedna z nejvhodnějších dob na to, aby si hrála na paní Důležitou. „O co ti jde?” zavrčela jsem, udělala několik kroků vpřed a ona mě samozřejmě následovala.

Už jsme se neviděly nějaký ten týden a tak nějak jsem doufala, že tahle chvíle, kdy mě právem seřve, nikdy nepřijde. Naposledy, když mě vezla na první schůzku s Bieberem - která taky mimochodem měla být poslední - z mého plánu nebyla moc nadšená. Svým způsobem ji chápu, ale nemusí z toho dělat drama uprostřed obchodního centra.

„Faith, musíš s tím přestat!” frustrovaně mi zafuněla do ucha a neuroticky rozhodila rukama. „Tys nás poslouchala?” zasyčela jsem, ale přesto mi to bylo víceméně jasný. „To přece není to podstatný. Důležitý je, že děláš velkou chybu, chápeš?” snažila se mi to vecpat do hlavy, jako by ona byla jedna z těch, kteří nikdy nechybují.

Přiznávám, že si díky tomu můžu pěkně zavařit, ale tak či tak; v pěkné kaši jsem už od doby, co se tu ukázal Twist. „Co až na to někdo přijde? Co bude pak, hm?” nevěřícně vyštěkla, na což jsem musela překroutit očima. „Proč se o to tak staráš? Myslela jsem, že je ti Bieber totálně ukradenej,”

„To samý bych mohla říct o tobě, nemyslíš?” moudře mi odpověděla otázkou, proti které jsem nemohla nijak argumentovat, protože měla pravdu. Nevím, co se to se mnou děje. Měla bych ji poslechnout a poslat Biebera někam, ale něco uvnitř mě mi to prostě nedovolí udělat. Dalo by se říct, že když se chovám jako Izabella, jsem osvobozená od svých každodenních problémů, před kterými jindy nedokážu uprchnout. Jako bych dostala druhou šanci a přestože to zní naivně a vůbec to nedává smysl, připadám si volná od všech těch sraček, do kterých jsem se za poslední dva roky dostala.

„Prostě to nech plavat, jasný? Není to tvůj problém, ale můj,” odsekla jsem a schválně zabočila za roh, aby nás spolu neviděly Ciara s Britney. Nemám náladu na jejich stupidní otázky. „Co se to s tebou děje?” nechápavě pokroutila hlavou. „Ten magor s tebou něco provedl? Něco na tebe má, nebo tak?”

„Sakra, Jazz!” nechala jsem se unést a vykřikla přes celý obchod. Vždycky jsem měla problémy udržet nervy na uzdě, ale nikdy bych neřekla, že to bude zrovna Jazmyn, díky komu tolik vypěním. „Probereme to jindy,” snažila jsem se uzavřít téma Bieber - aneb nevlastní bratr mojí nejlepší kamarádky a zároveň kluk, který mi motá hlavu víc, než to bylo třeba. „Neprobereme, protože se mi vyhýbáš.” Řekla a potáhla mě za ruku směrem, odkud vycházela Ciara.