Dangerous Princess

14. Prince & Cinderella

Z pohledu Faith:

Stála jsem před zrcadlem a nevěřícně sledovala svůj odraz. Ačkoliv jsem se snažila nahodit svůj běžný arogantní výraz, nic z toho nedokázalo překonat pozornost mých šatů. Nejsem si jistá, jestli je to dobře, anebo naopak špatně. Když se nepoznávám já sama, jak to potom bude působit na ostatní?

Měla jsem holé hrdlo a ramena, zatímco těsný živůtek šatů zdůrazňoval můj štíhlý pas. Dlaněmi jsem po nich zlehka přejela a pousmála se. Zdvihla jsem pohled a v odrazu zaregistrovala lišácký pohled Jazmyn.

„Nic neříkej,” upozornila jsem ji se zdviženým ukazovákem. „Proč ne?” uchechtla se a postavila se z postele. „Vypadáš úžasně, Faith,” stoupla si vedle mě a obě jsme skenovaly zrcadlo. Myslím, že bych před ním mohla stát klidně několik hodin a hledat na sobě věci, které se mi nelíbí. „Myslíš?” ušklíbla jsem se a zatočila se kolem dokola. „Já si to nemyslím, vím to.” pronesla moudře.

„Musím si dojít k tobě do auta pro masku přes oči, půjčíš mi klíčky?” zeptala se s povzdechem. „Jsou na stolku.” kývla jsem hlavou na určité místo a dál tomu nevěnovala pozornost. S přikývnutím sebrala klíčky a zmizela mezi dveřmi.

Přešla jsem k posteli, kde ležela poslední chybějící věc k mému kostýmu. Opatrně jsem si nasadila masku, která pokrývala jen malou část mého obličeje kolem očí. Když tak nad tím přemýšlím, nakonec budeme mít ty masky všichni tři.

Upravila jsem si vlasy, které se mi vzadu zachytily o slabou gumičku a s maskou jsem se vrátila zpět před zrcadlo. Jakmile jsem uviděla osobu stojící naproti mně, zatajil se mi dech. Plaše jsem ustoupila o krok vzad a doslova cítila svůj zrychlený tep.

Se skloněnou hlavou jsem chodila pozadu do té doby, než jsem nohama narazila o postel. Věděla jsem, že mi to nějak nepomůže. I když jsem teď byla od zrcadla vzdálená, stále bylo oproti mně. Jako by mě chtělo pronásledovat.

Prudce jsem zvedla hlavu a nebojácně k němu přiběhla. Neměla jsem odvahu dotknout se ho. Vždycky jsem si myslela, že mě nic nemůže porazit. Nikdy jsem kolem sebe nenašla něco, co by mě dokázalo vyděsit. Ale v tuhle chvíli se mi zdá, že jsem právě objevila svůj největší strach.

Svraštila jsem obočí a běžela k nočnímu stolku, odkud jsem vytáhla pár let starou fotografii. Jelikož jsem stále běhala sem a tam, mé podpatky klapaly po podlaze intenzivně hlučně. Stála jsem před zrcadlem, které jako vždy ukazovalo odraz celé mé postavy.

Očima jsem kmitala z fotky na svůj odraz. Na fotce jsem byla já s Izabellou. Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo včera. Izzy byla s mámou na nějaké slavnosti, zatímco já jsem seděla na tribuně a fandila tátovi při jeho velkém zápasu. Nejdřív jsem měla jít s nimi, ale po tom, co jsem zjistila, že je to jen další akce pro zazobance, odmítla jsem.

Byla to směšná fotka, ale obě na ni máme spoustu vzpomínek. Ostatně každá to bere z jiné strany. Izabella stála s úsměvem na tváři v saténových šatech, zatímco já jsem měla opřený loket o její rameno a křenila se do objektivu fotoaparátu. Z legrace si nasadila na oči masku, která se dost podobala té, kterou mám teď přes oči já.

„Tak fajn, teď už jenom...Faith?” Jazmyn se zastavila vprostředku své věty a s nechápavým výrazem ke mně přešla. Sklonila hlavu k fotografii a zastrčila si pramínek vlasů za ucho, aby dobře viděla. Odložila svou masku a podívala se na mě rozvážným pohledem, jako by věděla, co přijde.

„Vypadám jako ona,” zašeptala jsem a své rty nechala pootevřené. Nechala jsem fotografii, aby mi vypadla z rukou a zhluboka se nadechla. Jazmyn zůstala ticho a nervózně si hryzala do spodního rtu. Nemohla to popřít, protože by tu značnou podobu dokázal vidět i poloslepý.