Dangerous Princess

43. Buddies

Z pohledu Faith:

„Cesta sem trvá něco málo přes hodinu,” Twist prolomil to nesnesitelné ticho, které nás obklopovalo několik minut.

Poté co mě Justin přiměl vrátit se zpátky sem, jsme zbytek noci strávili tím, že jsem zvažovaly všechna možná východiska, jak se dostat z téhle šlamastiky. Jenže to bylo zbytečné, protože jsme dospěli k názoru, že vlastně nemáme žádné možnosti a čas se nám krátí.

Přiznám se, že jsem měla z návratu sem jisté obavy. Nemám tušení, co se to se mnou děje. Jindy bych po to všem s Twistem nedokázala být v jedné místnosti. Pohledy plné zlosti jsme po sobě házeli neustále, ale tahle naše vzájemná nenávist mě natolik vyčerpává, že poprvé za svůj život stojím o usmíření.

Jsem unavená. Nejen z toho, že pořád dokola řeším totéž, ale dokonce i z vlastní existence. Tak moc bych si přála to všechno hodit za hlavu. Odjet někam daleko a alespoň na pár dní vypnout. Bohužel jsem se ale do těch sraček namočila dobrovolně, neexistuje nic, co by mě z toho dostalo. A co víc; ani o to nemám zájem.

Když kvůli mně Justin málem zemřel, uvědomila jsem si, že tím neubližuju jen sobě. Mohla by si opět něco nalhávat, ale nemělo to cenu. Ať chci, nebo ne, všechno jsem to začala já. To já jsem kradla na cizím území.

„A co to znamená?” Justin nechápavě pokrčil obočí. Nadechla jsem se, abych mohla odpovědět, ale Twist mě po mě varovně šlehl očima. „To znamená, že budeme mít návštěvu,” falešně se na něj usmál a odpil si ze své kávy. Všichni jsme vypili nejméně tři šálky, protože jinak bychom se po všech těch událostech neudrželi na nohou.

Přijdou si pro mě. Znovu. Tentokrát je nemůžu nechat vyhrát. Jenomže bude těžké se jim ubránit, když po mém boku bude Justin. Když nechávám vyjít své takzvané neohrožené já na povrch, najednou znejistím. Jako by mě kvůli tomu mohl Justin ještě víc nenávidět.

„To se nesmí stát,” Flores nesouhlasně pokroutil hlavou. „Má pravdu,” přitakala jsem, na což jsem si vysloužila Twistův zachmuřený pohled. To už nesmím říct ani dvě slova? „Ještě pořád máme dvě možnosti,”

Všichni jsme se na Florese zvědavě podívali. Copak jsme se snad neshodli na tom, že žádné eventuality prostě nejsou? „Doufám, že jednou z nich je vykopnout odsud Benson a vrátit se k našim bývalým životům,” prohodil Twist za doprovodu svého hlasitého smíchu. Očima jsem se do něj marně pokoušela vypálit díru. „Víš, že jsem pořád tady, že jo?”

„Jak bych mohl zapomenout,” sarkasmus v hlase mu rozhodně nechyběl. „Přestaňte,” Flores nás napomenul, jako bych byli dvě děcka, co se přetahují o poslední bonbón v pytlíku. Zatímco Twist nad ním překroutil očima, já jsem uraženě překřížila ruce na prsou. „Nemůžu za to, že mě nenávidí,”

„Ale ano, můžeš,” pobouřeně odsekl. Zatínajíc ruce v pěst jsem v sobě dusila vztek. „Jsi kretén!” Vyprskla jsem, ovšem abych ze sebe dostala všechen vztek, musela bych mu zakroutit krkem. „Beru to jako kompliment,” ušklíbl se, čímž mě přiměl k němu pociťovat ještě větší zlost. „Kvůli hajzlům, jako jsi ty, se holky bojí lásky,” vyštěkla jsem, ale rozhodně jsem to neměla v plánu. Co mě to, prokrista, napadlo?

Zdál se být v pohodě, avšak ostatní v místnosti na mě zírali jako na přízrak. Jako bych si po všech těch špatných činech, které jsem napáchala, nemohla dovolit něco takového říct. Nedivím se jejich překvapeným výrazům, protože jsem se donedávna nezajímala o kýčovité věci, jako jsou motýlci v břiše.

„A kvůli kurvám kluci přestali milovat.” Jeho hlas zněl natolik vyrovnaně, až mě to děsilo. Lhala bych, kdyby tvrdila, že mě jeho slova nezasáhla. Svůj bolestný pohled jsem se marně snažila zamaskovat. Najednou jsem nevěděla jak reagovat. Jedna moje část měla chuť mu vydrápat oči, ale ta druhá zoufale toužila propadnout se do země.