Dangerous Princess

29. He knows

Z pohledu Faith:

Nechala jsem auto stát na příjezdové cestě a v rychlosti z něj vystoupila. Před domem stála mužská postava, ale jelikož ke mně byla otočená zády, nepoznala jsem ji. Za předpokladu, že je to Jaxon, jsem se vydala jeho směrem.

Když mě od něj dělilo jen pár metrů, tak se otočil. Zastavila jsem se, jako bych se bála přiblížit jen o milimetr blíž, čímž jsem zapříčinila, že sebou mé podpatky nepříjemně šouply o zem. Stála jsem tváří v tvář Bieberovi, který na mě bez jediného pohnutí upíral zrak. Kdybych nebyla napůl slepá a dokázala zrakem zaměřit do dálky, možná bych ho poznala hned.

Chtěla jsem něco říct, ale už tak jsem měla potíže ovládnout svůj hněv. Tohle nebyl Justin, se kterým se stýkám po škole, ale obyčejný Bieber, takže neočekávám milé přivítání. Jeho urážka ve škole se mě dotkla víc než obvykle a věřte, nebo ne; on je ten poslední člověk, se kterým bych právě chtěla být.

„Co tady děláš?” dokonce i ta tři slova mě stála mnoho úsilí. Vždyť by měl být ještě ve škole. Neexistuje možnost, že by mě sledoval, protože jsem jela tak rychle, jak by on nikdy nedokázal. „Mohl bych se tě ptát na to samý,” moudře odpověděl, na což jsem překroutila očima. „Nemáš být ještě ve škole?”

Hodila jsem po něm naštvaný pohled a udělala několik kroků, abych se dostala ke dveřím. „Jsi snad můj fotr nebo co?” odfrkla jsem během toho, co jsem strkala klíče do zámku. Vím, že nemá rád, když mu někdo odpovídá otázkou, a dokonce ani můj arogantní hlas. Překvapilo mě, když se mi za zády ozval jeho tlumený smích.

„Bod pro tebe,” oh, takže jsme zpátky u toho, kdo koho dokáže setřít jako první? „Aspoň jsme si rovni za tu Barbie,” falešně jsem se na něj usmála a otevřela dveře. Měla jsem v plánu mu je zabouchnout před nosem, ale jeho noha na prahu mi to nedovolila. „My si budeme rovni jedině tak v hrobě.” Jeho hlas se najednou zdál být potemnělý a jeho vážný výraz mi naháněl hrůzu. Snad jsem toho tolik neřekla, ne? Zpříma jsem se mu dívala do tváře, abych mu dala najevo, že mě jen tak nevyděsí.

„Nečekáš, že tě pozvu dovnitř, že ne?” ujišťovala jsem se a náhodou změnila téma. Vypadal, jako by ho moje otázka nijak nezajímala. Dál na mě civěl s tím zvláštním pohledem, aniž by zamrkal. „Jsi ta nejvíc bezcitná osoba, kterou jsem kdy potkal. Myslíš jenom na sebe; na sebe a na to, jak si zvýšit ego. Lituju každou promarněnou sekundu strávenou s tebou. Bože, byl jsem takovej kretén. Začni si kopat hrob, Benson, jinak to udělám já sám.”

S posledním slovem se otočil na patě a dlouhými kroky se vydal pryč. Civěla jsem na místo, kde ještě před chvilkou stál, a vstřebávala všechno, co řekl. Nezdálo se, že by žertoval. Ze všech těch vět mi vířila v hlavě jen jedna jediná. Lituju každou promarněnou sekundu strávenou s tebou. Jestli to je to, co si myslím, že to je, je se mnou ámen.

„Někde uvnitř by měla být vizitka na psychiatra, můžu ti ji půjčit!” zakřičela jsem za ním a rukou ukázala do domu. Myslela jsem, že se mi uleví, když budu mít poslední slovo, ale mýlila jsem se. Přestože jsem mu ukázala, že nevím, o čem to mluví, pravdou byl opak. Nemyslela jsem, že si to dá všechno dohromady tak rychle. Je zbytečné se to snažit spravit nebo si něco nalhávat. Ví to.

Prokoukl mě a to jen díky jedné pitomé fotce. Mám neskutečnou chuť někoho zabít. Nikdy jsem to neudělala, ale myslím, že bych měla začít u Ciary. Byla to přece ona, kvůli tomu se to stalo. Už zase lžu sama sobě. Je to moje vina; to já můžu za to, že to zašlo tak daleko.

Co bude teď? Půjde po mně, dokud mě nezažene někam do kouta? To by mezi námi znamenalo nekonečnou válku, což odmítám přijmout. Proč se na mě všechny ty problémy valí najednou, jako nějaká podělaná lavina? Nechci, aby mě nenáviděl. Dřív by mi to bylo jedno, ale teď už ne. Možná jsem to cítila stejně, jenže to už je pryč. Zdá se mi to jako celá věčnost, co jsem si tajně přála k němu v noci přijít a přitisknout mu polštář na obličej. Nevím, co bych měla dělat a ani jestli se dokážu smířit s myšlenkou, že ke mně necítí nic kromě nenávisti. Dokonce se mi chystá vykopat hrob; může to být ještě horší?