Dangerous Princess

68. Fake team work

Z pohledu Faith:

„Dokázali to," Morrisovi uchváceně poklesla brada.

Všichni jsme zírali na oblohu, kde se vznášel hustý kouř, a zároveň naslouchaly řevu šílených lidí a policejních sirén. Ačkoliv nás ještě čekala spousta práce, neodpustila jsem si radostný úšklebek. Nepochybovala jsem o tom, že by si Floresova skupinka dovolila selhat. Mají adrenalin v krvi.

„Jsme na řadě," prohlásil Twist a bez čekání na odezvu nastartoval motor.

Držíc volant oběma rukama jsem tikala očima po ostatních. Izabella se zdála být opravdu nervózní, Jazmyn si sama pro sebe mumlala jakési modlitby, Morris sebou netrpělivě cloumal a Twist, ten nedělal nic neobvyklého. Jen oči měl sevřené do malé škvírky, jako by si na McCurryho dopředu brousil zuby.

Dala jsem Jazmyn pokyn, aby jako první vycouvala z uličky, kam jsme se na krátkou dobu ukryli, a poté jsme shromážděně vyjeli směrem do Fremont Street. Ručička na tachometru se pomalu zvedala, přičemž jsem pocítila ten tolik známý pocit. Tohle je život, který jsem si vybrala. Je to něco, co můžu kontrolovat. Něco, kam zkrátka patřím.

„Blížíme se do cíle," z vysílačky se rozezněl Twistův tvrdý tón hlasu.

„Neraduj se předčasně," utrousila jsem. „Bude trvat, než toho hajzla najdeme."

„Lidi, myslím, že jsem navázala silnější spojení," Jazmyn hlasitě vykřikla, na což mi obočí zmateně vystřelilo do výšky. Chtěla jsem se zeptat, jak to myslí, ale do cesty mi vběhla žena středního věku, která vyděšeně kličkovala mezi auty. Na poslední chvíli se mi podařilo uhnout ke straně. Po trávníku jsem dohonila ostatní a za jízdy jsem si ulevila pomocí několika nadávek na její osobu.

„Pojeďte za mnou," Jazmyn nečekaně strhla volant ke straně. „Vím přesně, kde teď McCurry je."

Poslední věta bohatě stačila k tomu, abych ji bez námitek následovala. Nejprve jsem měla pocit, že z nás dělá blázny, protože jsme projížděli úzkými uličkami Fremont Street, kde se konaly různé trhy a atrakce. Opodál jsem zahlédla hořící stánek, díky čemuž mi došlo, že druhá skupinka nevynechala ani tohle místo.

Jakmile Jazmyn nečekaně sešlápla brzdu a její gumy na autě nepříjemně zaskřípaly, tak Izabella nestihla zastavit a tvrdě do ní vrazila. Jazmyn prskala do vysílačky nesrozumitelné řeči, kdežto Izabella se stále vzpamatovávala z toho malého šoku.

„Co se děje?" Ozvala jsem se naléhavým tónem. Nechápala jsem, proč stojíme, když nemáme času nazbyt.

„McCurry je v pohybu," Jazmyn se vylekaně zajíkla. Myslím, že nás v ten okamžik napadlo všechny totéž. „Je rychlej," připustila. „Myslím, že nás prokoukl."

„Blbost!" Twist naštvaně vyštěkl. „Dostaneme ho. Sleduj jeho polohu a veď nás."

Otočili jsme se ve vedlejším pruhu a jeli na opačnou stranu. Byla jsem nervózní z toho, že McCurryho může sledovat jen Jazzy, tudíž celá tahle honička byla na ní. My jsme ji jen poslušně následovali a stejně jako ona přidávali rychlost.

Po několika dlouhých minutách jsem konečně na konci ulice zahlédla zadek jeho auta. Jak jsem tak všechny předjížděla, abych se k němu dostala co nejblíž, začal mi žilami proudit nový adrenalin. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédla, jak se Twist snaží dostat hned za mě. Jeho přítomnost v tomhle boji ve mně vyvolávala jakýsi pocit jistoty. Přestože to nerada přiznávám, vím, že spolu jsme silnější.

„Obklíčíme ho?"

Morrisův návrh se mi docela zamlouval. „Já a Twist pojedeme za ním, vy ostatní to objeďte."