Dangerous Princess

19. Faith as a doppelganger

Část je věnovaná Simče :) (- Pokud chce věnování někdo další, stačí napsat do komentáře.)

 

Z pohledu Faith:

Jakmile jsem se dostala z transu, zlehka jsem potřásla hlavou a hodila po něm pobavený pohled. V tu chvíli jsem si nemohla přát nic jiného, než abych vypadala stoprocentně přesvědčivě. Nikdy by mě nenapadlo, že z toho vyvodí zrovna tohle. Pamatuju si na náš rozhovor v autě, když mě vezl domů, ale přesto jsem doufala, že to pomine v zapomnění. Už tehdy jsem byla ráda, že jsem z toho jakžtakž vyvázla.

Nemyslím si, že je Bieber natolik chytrý, aby ho napadla taková myšlenka. Zdá se, že se v mém soukromém životě nehrabe jen on, ale i ti jeho pitomci. Je pochopitelné, že chce najít tu holku z plesu, ale jak mu mám vysvětlit, že je už dávno pryč? Nikdo takový nikdy neexistoval.

„Tak řekneš už něco?” zabručel s kapkou nervozity v hlase. Co mu mám říct? Tohle je snad poprvé, co nemám slov. „Na tom plese jsem nebyla, takže...,” pokrčila jsem rameny s falešnou lítostí, čímž jsem se mu snažila naznačit, že ze mě nic nevytáhne. „Nezajímá mě, proč jsi nepřišla. Jen chci, abys řekla pravdu,”

Jestli po mně chce, abych řekla pravdu, znamená to, že si tím není jistý na sto procent, jak před malou chvilkou řekl. Buď je tohle jen pěkně blbý fór, anebo mě prostě zkouší. Každopádně bych mu neřekla ani jedno procento z pravdy.

„Jakou pravdu?” nahodila jsem svůj běžný nechápavý výraz a předstírala hluboký zájem o svůj odraz v malém zrcátku. Páni, zdá se, že mi ten nekonečný běh pořádně prospěl. „To jsi vážně tak pitomá?” nevěřícně rozhodil rukama. „Bacha na jazyk, Bieber.” zasyčel jsem a probodla ho pohledem.

Mohla bych ho poslat tam, kam vždycky, ale protentokrát by se nenechal odradit. V tomhle případě budu potřebovat trochu času na dost přesvědčivou lež. I když ty nejlepší lži přicházení až v poslední sekundu.

„Buď jí řekneš, aby se se mnou sešla, nebo pojedu k vám domů a zeptám se tvé mámy,” promluvil a umanutě si založil ruce na hrudi. Přestala jsem předstírat nezájem a v duchu si představila, jak ho mé ruce svírají v pevném sevření a snaží se ho uškrtit. Stiskla jsem rty do tenké linky a otočila se tak, abych mu viděla do tváře. Za ten jeho triumfální výraz bych mu nejradši ukopla hlavu.

Nemůže mluvit s mámou, protože by to znamenalo další problémy. Ale taky nemůže mluvit s Izabellou, protože je právě teď někde na druhé straně světa. Bože, jak se z toho mám vykroutit? Přála bych si, abych mohla alespoň na několik týdnů zmizet a vrátit se, až bude po problémech.

„Snažíš se mě vydírat?” zlehka jsem podzvedla obočí. Jako by to nebylo dost jasný. I když to možná neví, v tuhle chvíli má navrch. „Už to tak bude,” zazubil se a nevinně mykl rameny. „Pořád stejnej parchant. Je mi z tebe blbě,” potřásla jsem hlavou a snažila se roztřídit si myšlenky. Napřed Twist a teď ještě Bieber? Co jsem komu udělala? Dobře, to byla trochu hloupá otázka.

Kam se sakra poděl ten kluk z plesu? Kluk, jehož jméno pro mě bylo záhadou až do určité doby. Bylo by lepší, kdyby si tu masku nesundal. Pak bych mohla mít na páteční večer alespoň jednu hřejivou vzpomínku.

„No tak, Benson, nedělej z toho drama,” zaúpěl a s hlasitým povzdechem se opřel o sedadlo. Vadí mi už jen to, že sedí v mém autě, natož abych s ním měla nadále komunikovat. „Proč bych ti měla pomáhat?” myslím, že jsem mu položila zcela vhodnou otázku. Mám svých problémů dost a navíc nemusím dělat to, co si pan Bieber umane.