Dangerous Princess

26. Questions without answers

Z pohledu Faith:

Když jsem si uvědomila, kolik času jsem ztratila povídáním s Jazmyn, pořádně jsem šlápla na plyn. Jelikož jsem se jako naschvál dostala do dopravní zácpy, bylo mi jasné, že se domů jen tak nedostanu. Každou chvilkou jsem kontrolovala čas na digitálním hodinách, který kupodivu ubíhal nesmírnou rychlostí.

Nasupeně jsem zatroubila na několik aut přede mnou. Bieber nebude stát před barákem celou věčnost a čekat, až se uráčím přijet. Vlastně ani nevím, proč mi na tom tak záleží, ale něco mi říká, že dnešní schůzka bude jiná.

Smířená s tím, že se nedostanu domů včas, jsem bouchla hlavou do volantu. Tenhle proces jsem zopakovala několikrát po sobě, dokud mi nedošlo, že na mě lidi z aut, co stáli ve vedlejších kolonií, zírají jako na blázna. Když jsem otočila hlavu doleva, oči mi málem vypadly z důlků.

Vysmátý Bieber si poklepal na čelo a věnoval mi nechápavý pohled. Bylo mi jedno, že mě právě považuje za cvoka, protože jsem dostala šanci dostat se ke mně domů dřív než on. Ačkoliv tady stojí třikrát déle než já, měla bych ho litovat, ale naštěstí jsem dostala nápad, jak se dostat k baráku ještě před ním.

Poté, co jsme oba popojeli autem, jsem se na něj lišácky usmála a odbočila vpravo. Vjela jsem do cesty nějakému dědovi, ale k mému štěstí to stihl ubrzdit. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak je nakloněný z okénka a tupě nade mnou kroutí hlavou. Otočila jsem volantem a úspěšně zajela do jednosměrky, díky čemuž jsem se dostala pryč od ostatních aut. Kdyby teď nějaké jelo naproti mně, zřejmě bych se dostala do velkého maléru. Nezajímalo mě, že porušuju pravidla.

Spokojeně jsem se opřela o sedačku a zapnula rádio. Prozpěvovala jsem si texty písniček a během toho se jako zázrakem dostala zpět k obchodnímu centru. Vzala jsem to domů druhou a zároveň delší trasou, což mi teď nevadilo. Chudák Bieber se tam stejně nedostane dřív než za hodinu, takže budu mít spoustu času.

Jakmile jsem zaparkovala auto před domem, vyběhla jsem z něj jako střela. Odemkla jsem dveře od baráku a uvnitř se vyzula z bot. Vyběhla jsem po schodech do svého pokoje, kde jsem odhodila nákupní tašky. Otevřela jsem skříň a po zjištění, že nemám nic na sebe; nic, co by si vzala Izabella, jsem panicky vytahovala z tašek všechno nové oblečení.

Při nakupování jsem uvažovala nad tím, že bych si měla koupit něco naprosto obyčejného, takže jsem si na sebe oblékla nové šortky a bílé tílko. Při pohledu do zrcadla jsem se na sebe zamračila. Bílá mi vážně nesedí.

Nechala jsem to být a přemístila se do koupelny, kde jsem smyla svůj make-up. Odhodila jsem do koše poslední vatový polštářek a zapojila do zásuvky žehličku na vlasy. Pečlivě jsem po nich přejížděla, dokud jsem si nebyla jistá, že nemám na hlavě ani jeden zkřivený vlásek. Jako poslední přišla na řadu řasenka. Když jsem spatřila svůj odraz v zrcadle, měla jsem chuť popadnout alespoň ten nejsvětlejší pudr nebo lesk na rty. Ale to nemůžu. Tohle je přesně ta holka, která se Bieberovi líbí. Žádná oční linka, tužka na oči. Nic.

Vyšla jsem z koupelny a následovně i z pokoje. Zamířila jsem do máminy ložnice, kde jsem z poličky vzala parfém. Trochu jsem na sebe stříkla, aby to překrylo vůni, kterou používám ve škole, a pak už jen seběhla po schodech dolů.

V ponožkách jsem se klouzala po podlaze jako na ledě. Po celém domě se rozezvonil zvonek, což mě vylekalo natolik, že jsem málem upadla. Zachytila jsem se o roh malé skřínky a vyrovnala rovnováhu. Na zem dopadla váza s kytkou a roztříštila se na malé kousíčky. S nevěřícně pokleslou bradou jsem běžela pro koště a lopatku; samozřejmě nesmělo chybět pár nadávek opouštějíc mé rty.